Rostlinolékařský portál

Prokázána na rostlinách 11 taxonů.
Dicyklická. Zimní hostitel: jilmy (Ulmus sp.). Letní hostitelé: jabloň, hrušeň, hloh, kdouloň.

Mšice je 2,0–3,1 mm velká (některé poddruhy jsou menší), má zelené až černé zbarvení těla, je silně pokryta voskovým popraškem. Tykadla nedosahují do poloviny těla, sifunkuli silně zredukované na prstence, nohy tmavé.
Nymfy jsou světlé, žlutavé až nažloutle hnědé, jemně voskově poprášené, s krátkým oválným tělem a tmavší hlavou. 
Vajíčko černé, tvrdé, lesklé, sklerotizované o velikosti 0,5 mm.

Perokresby apterních (bezkřídlých) a alátních (okřídlených) samic (převzato z Mšice a mšičky na ovocných dřevinách, D. Fryč, 2025)

Tvorba hálek na listech do velikosti 6–8 cm (zelené, načervenalé). Tyto hálky nebo jejich obsah, byly považovány za léčivé a dříve se používaly v lidovém léčitelství. 

Přezimuje vajíčko na jilmech. Na jaře se líhnou nymfy, které sají na listech a způsobují tvorbu objemných hálek. Hálky postupně zčernají a ztuhnou. Hálky zůstávají na rostlině po dobu dvou let. Po okřídlení mšice přelétávají na letní hostitele, kde sají na kořenech (často u hrušní). Na podzim se vrací opět na jilmy. Anholocyklické kmeny mohou přezimovat i na kořenech letních hostitelů.

Snížení vitality školkařského materiálu. Hálky jsou estetickou vadou na okrasných druzích dřevin. Škody sáním na kořenech (letní hostitelé) mohou být značné, zejména po mírné zimě, kdy může dojít k přemnožení mšic. Kolonie se tvoří často v hloubce 0,5–1 m.

Původní druh v Palearktické oblasti, nyní s výskytem také v jižní Africe.

• Podpora přirozených nepřátel (umělé vysazení dravých roztočů; rozvěšení nádob pro škvory, kde se budou množit). 
• Přirození nepřátelé jsou škvoři, draví roztoči, ploštice atd.

D. Fryč, ÚKZÚZ