Hostitelské spektrum
Především cibule kuchyňská, šalotka a cibule zimní, méně často i pór, pažitka a některé okrasné a volně rostoucí druhy rodu Allium.
Příznaky poškození/napadení
Na listech a na květních stvolech vznikají světlezelené až zelenožluté skvrny, které se postupně zvětšují a splývají. Především za vlhkého počasí se skvrny pokrývají hnědošedým povlakem houby, z něhož se patogen šíří větrem na okolní rostliny. Nekrotizované skvrny se druhotně pokrývají tmavými sametovými povlaky saprofytických „černí“. Následkem toho listy a květní stvoly odumírají, lámou se a poléhají. Z důvodu výrazné redukce asimilační plochy jsou cibule malé, nevyzrálé („krkaté“) a špatně skladovatelné (především předčasně raší).
Rostliny se systémovou infekcí jsou zakrslé, zkroucené, většinou celé pokryté šedavým porostem houby a poměrně brzy hynou.
Životní cyklus
Patogen nejčastěji přezimuje ve formě mycelia v bezpříznakově napadených cibulích (v sazečce, semenných matkách, šalotce), z nichž pak vyrůstají rostliny se systémovou infekcí. Z těchto rostlin se patogen šíří větrem a to i na značné vzdálenosti. Dalšími zdroji infekce jsou napadené posklizňové zbytky a není vyloučen i přenos choroby osivem. Do rostlin patogen proniká jen průduchy.
Šíření choroby podporuje vysoká vzdušná vlhkost, rosy, dešťové srážky (především v noci a brzy ráno) a chladnější teplota vzduchu (10–15 °C).
Hospodářský význam
Plíseň je celosvětově nejzávažnější chorobou cibule kuchyňské, která se za vhodných podmínek velmi rychle epidemicky šíří a způsobuje značné škody.
Provádění ochranných opatření
Preventivní opatření
- Řidší spony výsevů a výsadeb.
- Nepřehnojovat dusíkem.
- Umístění porostů do slunných a vzdušných poloh (nikdy ne do blízkosti vodních toků a nádrží, do stínu vysokých plodin, stromů a budov).
- Vhodná likvidace posklizňových zbytků.
- Důležité je oslunění porostů bezprostředně po východu slunce.
- Vhodná je orientace řádků a záhonů ve směru východ – západ (u nás převládající větry, lepší oslunění porostů brzy z rána sluncem). Obojí urychluje osychání rostlin.
- Důležitá je prostorová izolace mezi jednotlivými hostitelskými druhy, typy (jarní a ozimou) a způsoby pěstování (ze semene, ze sazečky, na semeno).
- Především v semenných porostech je účelné včasné (do konce dubna) odstraňování rostlin se systémovou infekcí.
Rozdíly v náchylnosti jednotlivých odrůd nejsou podstatné. Odrůdy se slabším olistěním a odrůdy s rovnými listy jsou méně napadány než odrůdy, u nichž se listy ohýbají a zalamují.
Nechemické metody ochrany rostlin
Biologická a biotechnická ochrana
V širším slova smyslu lze chápat biologickou ochranu jako prostředky na ochranu rostlin, mezi které patří mikroorganismy, makroorganismy, růstové regulátory hmyzu a rostlin, nejrůznější rostlinné extrakty apod. Jinými slovy se jedná o takové metody regulace škodlivých organismů, při nichž se nevyužívá průmyslově vyrobených syntetických pesticidů. Tyto přípravky lze používat v systémech ekologického zemědělství.
Chemická ochrana rostlin
U kontaktně působících přípravků je třeba provést ošetření tak, aby byla zasažena celá plocha listů, resp. květních stvolů. Vzhledem k voskovému povlaku na povrchu listů je třeba k přípravkům přidávat vhodné smáčedlo, pokud však toto není již obsaženo ve finální formulaci přípravku. Většinou se ošetřuje od června a postřiky se podle potřeby opakují až do fyziologické zralosti natě.
Rezistence škodl. org. a antirezistentní strategie
Antirezistentní strategií je používání přípravků s různými účinnými látkami a mechanizmy účinku.
Odkazy a použité zdroje
Rod, J. Obrazový atlas chorob a škůdců zeleniny střední Evropy: ochrana zeleniny v integrované produkci včetně prostředků biologické ochrany rostlin. Brno: Biocont Laboratory ve spolupráci se Semo Smržice, 2005. ISBN 80-901874-3-9