Rostlinolékařský portál

P. cichorii je běžný původce listových skvrnitostí okrasných rostlin a zeleniny. Má široký hostitelský okruh (salát, endivie, petržel, celer, fazol, rajče, tabák, slunečnice, kávovník, baklažán, pelargonie, chryzantéma, gerbera, jiřina, magnolie, rod Brassica).

Gramnegativní, půdní, fytopatogenní bakterie se šíří mechanicky (na oděvech, rukou aj.), osivem, infikovanými řízky. Výskyt podporuje dlouhodobé ovlhčení povrchu pletiv či vysoká vzdušná vlhkost.

Hlavním příznakem je bakteriální listová skvrnitost. Obecně dochází k tvorbě vodnatých skvrn na okraji listů, v blízkosti středové žilky nebo náhodně na listech. U salátu způsobuje tmavě zelené skvrny kolem průduchů, trichomů a hydatod. Za vlhka se skvrny velmi rychle zvětšují a splývají, takže vznikají velké, vlhké, tmavě hnědé léze. Ty za sucha vyschnou a zesvětlají. Na růžicích květáku vytváří zpočátku malé, nebarevné skvrny, které se za vlhka rozšíří po celé růžici a zhnědnou. U celeru způsobuje hnědé skvrny na bázi řapíků. U chryzantémy napadá pupeny, květy, listy a báze stonků. Na gerberách dochází ke vzniku terčovitých listových skvrn. Bakterie může proniknout i do vaskulárních pletiv a kolem lézí se může vytvářet úzké žluté halo.

Možné zaměnit s příznaky, které způsobuje bakterie Pseudomonas viridiflava, Pseudomonas syringae, Pectobacterium carotovorum.

Vyskytuje se v epifytické mikroflóře zdravých rostlin. Přes zimu přežívá na nerozložených rostlinných zbytcích. Do rostlin proniká přirozenými otvory a poraněními. Pro rozvoj choroby jsou optimální teploty kolem 25 °C. Při teplotách pod 16 °C a nad 28 °C se rozvoj choroby zastaví. K epidemickému výskytu choroby dochází po období častých dešťů, zavlažování postřikem a po silném větru.

Ekonomické ztráty způsobuje především u salátu, endivie a chryzantémy.

Do jisté míry zajišťují ochranu i preventivně aplikované měďnaté přípravky. Jakmile se objeví první příznaky, je jakákoliv ochrana neúčinná.

H. Matoušková, ÚKZÚZ