Rostlinolékařský portál se načítá...

Rostlinolékařský portál

svízel přítula
Galium aparine

čeleď: mořenovité (Rubiaceae)

Vědecká synonyma: Galium spurium subsp. tenerum

EPPO kód: GALAP

Popis
Roste dobře v polostínu, původním stanovištěm byly pobřežní křoviny apod. Vzchází po většinu vegetačního období, v měsících červenec a srpen je vzcházení sníženo na minimum. Je možné, že dlouhodobě aplikovanou podmítkou byly typy vzcházející v této době zlikvidovány. Maximální vzcházení je v dubnu až květnu a v polovině října (na osetých i podmítnutých plochách, zejména při teplém počasí). Klíčí dobře v suchých i vlhkých podmínkách. Semena dozrávají postupně, takže jich část může vysemenit např. před sklizní obilnin a část je sklizena při žních.
Semena mají rozdílnou velikost a jsou proto schopné vzcházet z různých hloubek (až 10 cm). Vláčení, např. obilnin, nebývá proto proti svízeli účinné a provzdušení půdy branami umožňuje jeho větší vzcházení z hlubších vrstev ornice. Vzrostlé rostliny v obilí (délka lodyh např. 30 cm) jsou dobře vyvlačovány prutovými branami; lodyhy svízele jsou zejména ve spodní části křehké a snadno se utrhnou. Z celkové půdní zásoby ročně vzchází 10 % semen i více. Většina semen ztrácí v půdě životaschopnost během prvních dvou let. 
Semena (poloviny dvounažek) se šíří přímým vysemeňováním, exozoochorně a hydrochorně (dobře plavou). Významné je rozšiřování osivem. Z osiva obilnin se obtížně odstraňuje, přichycuje se také na pytlích. Na morforegulátory reaguje svízel bujným větvením a zvýšenou tvorbou plodů. Proti svízeli přítule byla v posledních letech uplatněna účinná, zejména chemická opatření, v důsledku kterých bylo šíření a rozmnožování tohoto druhu zastaveno. 
Nároky na stanoviště
​Roste na polích, úhorech, podél vodních toků, lesních a polních cestách, v sadech, křovinách, rumištích a podobně, převážně na vlhkých, kyprých, živinami bohatých půdách.
Zaplevelení
Je našim původním druhem. V prvých desetiletích 20. století se vyskytoval zejména v ruderálních společenstvech (podél cest, plotů apod.). V šedesátých a sedmdesátých letech se prudce rozšířil na orné půdě. V současnosti patří mezi významné plevelné dominanty. Má vysokou konkurenční schopnost a může se přizpůsobit rozdílným vegetačním podmínkám. 
Svízel přítula zapleveluje prakticky všechny plodiny a jen výjimečně může být potlačen jejich porostem (např. velmi hustým porostem ječmene jarního, luskovinoobilní směskou). Nejvíce zaplevelené bývají ozimé obilniny, rostliny svízele jsou zde nejmohutnější.