Rostlinolékařský portál

Sóju lze pěstovat na pozemku i opakovaně dvakrát po sobě s pozitivním efektem s namnožením hlízkových bakterií. Její zařazení zvyšuje diverzitu plodin pěstovaných na orné půdě, plní rovněž meliorační funkci, je užitečná pro půdní zralost a umožňuje oproti obilním sledům lepší rozložení pracovních špiček v období setí a sklizně.

Sója na předplodiny není příliš náročná. Nejlepší předplodinou je hnojená okopanina, ale lze ji také zařadit mezi dvě obilniny, po jiných luštěninách a po sobě. Sama o sobě má sója vysokou předplodinovou hodnotu. Ozimá pšenice pěstovaná po sóje poskytuje v průměru až o jednu tunu na hektar vyšší výnos.

Půdy vyžaduje hluboké, biologicky činné, výhřevné, dobře zásobené vápnem a ostatními živinami. Nesnáší půdy těžké, zamokřené a kyselé. Na lehkých půdách bez závlahy obvykle trpí nedostatkem vláhy.

Nejsou vhodné oblasti s vyšší nadmořskou výškou, tj. do 400 m.n.m. 
V ideálním případě a podle možností se doporučuje výsev od severu k jihu pro lepší prosvětlení řádků a větší stabilitu teploty uvnitř porostu, neboť při této orientaci nedochází během dne k tak velkému kolísání teplot. Pro růst je u sóji vhodná suma vegetačních teplot 2 000 až 3 000 °C, s optimální průměrnou roční teplotou 8 až 10 °C. V období intenzivního růstu potřebuje sója teplotu 20 až 25 °C.

Sója vyžaduje půdy hluboké, záhřevné, černozemní, písčitohlinité až jílovitohlinité s bohatou zásobou živin, humusu a vápníku v půdě. Optimální pH půdy je neutrální až slabě kyselá tj. 6,5–7, s dobrou vodní kapacitou. Sója nesnáší půdy, které jsou zamokřené, kyselé, utužené, zastíněné a zaplevelené. Jestliže chceme dosáhnout vysokých výnosů, volíme středně těžké, výhřevné humózní půdy zásobené vápníkem a živinami.

Předseťová příprava půdy spočívá v mělkém prokypření půdy, tedy ve zpracování na hloubku 7 až 10 cm. Jeho účelem je pečlivé urovnání pozemku a udržení vláhy v půdě. Základní a předseťové zpracování půdy je důležitou částí v celém systému pěstování sóji. 
Dnešní moderní zpracování půdy pomocí radličkových kypřičů je mnohem rychlejší a časově méně náročné. Klasická orba je časově náročnější, ale příznivější díky lepšímu provzdušnění půdy a pozdějšímu synergickému efektu s hlízkovými bakteriemi. Pokud jde orbu urovnat ještě na podzim, je to lepší postup díky spojení vláhy ve spodních vrstvách půdy. Naopak pokud orbu rovnáme až na jaře, je dobré provádět přípravu půdy mělce (do hloubky setí) z důvodu, aby se nemísila suchá a vlhká půda. Výsledkem smísení vlhké a suché půdy je nerovnoměrná vzcházivost osiva, která následně může komplikovat pozdější ošetřování kvůli nevyrovnanosti rostlin.

Současné odrůdy sóji se řadí mezi relativně chladuvzdorné a fotoperiodicky méně vyhraněné. Významným faktorem ovlivňujícím vzejití porostu je dostatek srážek pro nabobtnání, vyklíčení a vzejití. Z tohoto důvodu je vhodné pečlivě sledovat průběh počasí v době zakládání porostů sóji. 
Pro klíčení potřebuje sója minimální teplotu 7 °C, optimální teplota pro vzcházení je 15 až 20 °C. Pro klíčení a vzejití postačuje teplota půdy 8 až 11 °C a pro nabobtnání semen pouze 6 °C, což je nejčastěji v 3. dekádě dubna. V době tvorby děložních lístků snáší i krátkodobě mrazíky -3 až -7 °C, a to lépe než slunečnice nebo kukuřice (na rostliny však působí stres, který růst výrazně zpomalí). Seje se obvykle mělčeji do hloubky 30 až 60 mm. V současné době se nejvíce používá výsev na meziřádkovou vzdálenost 12,5–25 cm, ale poslední dobou se upřednostňuje výsev na 37,5–45 cm. Výsevek se v závislosti na odrůdě a termínu setí pohybuje od 650 do 800 tisíc klíčivých semen na hektar, tj. asi 120–140 kg osiva/haOsivo by mělo být naočkováno Rhizobinem. S termínem setí není třeba pospíchat, neboť sója má ráda dostatečně prohřátou půdu podobně jako kukuřice. Optimální termín pro zakládání porostů sóji je ve 3. dekádě dubna až do začátku května. V tomto termínu je půda prohřáta a zajišťuje rostlinám rychlý start i vyšší nasazení prvního patra lusků oproti dřívějšímu termínu setí. Hloubka setí se pohybuje okolo 5 cm. Mělce zasetá sója (3 cm) je ohrožena preemergentním herbicidním postřikem, který vytváří film na povrchu půdy 1–2 cm. Dále je mělce založený porost sóji ohrožen škůdci, hlavně holuby, kteří mohou zdecimovat celé pole při nerovnoměrném vzcházení. Založený porost je dobré ošetřit po zasetí preemergentním herbicidem. Preemergentní herbicid může porost udržet čistý v kombinaci s pozdějším termínem setí (v 1. polovině května), naopak porosty založené dříve bývá nutné ošetřit ještě postemergentně.

Nejvyšší nároky na světlo má sója v období kvetení a nasazování lusků až do vytvoření semen. Snáší však mírné zastínění, hlavně v období letních veder (dvojkultra, směsky).

Herbicidní ošetření během vegetace patří k nutným zásahům při pěstování sóji, zejména proti pozdně jarním plevelům, jako jsou merlíky nebo lebedy. Termín ošetření je potřeba naplánovat s pozdně jarními plevely, které vzcházejí na etapy. V případě dobré účinnosti půdního herbicidu lze aplikovat sníženou dávku nebo dělenou dávku postemergentního herbicidu. V případě nutnosti lze aplikovat graminicidy jako je přípravek např. Gramim proti ježatce kuří noze, která může v případě silného zaplevelení komplikovat sklizňovou vlhkost.  Sklizeň probíhá v plné zralosti, kdy listy žloutnou, uschnou a opadávají. Semena jsou různě zbarvená a tvrdá. Při opožděné sklizni se lusky otevírají a dochází ke ztrátám při sklizni. Je velmi nutné správně seřídit mlátičku (snížení rychlosti bubnu, zvětšení mezery mezi bubnem a košem). Výnos semene je 2–3 t.ha^-1 v závislosti na odrůdě.

Ve Společném katalogu odrůd je v současnosti (r. 2023) zapsáno kolem 570 odrůd sóje. Osivo těchto odrůd může být množeno a obchodováno v rámci celé Evropské unie. Z tohoto počtu je v ČR registrováno a prověřeno v půdně klimatických podmínkách ČR 22 odrůd. Seznam doporučených odrůd pro zásev 2023 obsahuje popisy 19 odrůd. Transgenní odrůdy sóji pro komerční pěstování nejsou v ČR stejně jako v ostatních zemích EU povoleny.

Rostlina je náročnější na teplo od období květu až po tvorbu semen. Sója je rostlinou krátkého dne. Současné odrůdové spektrum je složeno takřka výhradně z odrůd, které nejsou vyhraněně krátkodenní, jejich vegetační doba je kratší a dozrávání v našich podmínkách spolehlivější. Základem úspěchu pěstování sóji je dobrý výběr odrůd, které se hodí do místních specifických podmínek pěstitele. Obecně jsou odrůdy rozděleny do skupin podle ranosti. Velmi rané (000 – vegetační doba kratší než 140 dní)) jsou vhodné odrůdy do vyšších, chladnějších i okrajových oblastí pro pěstování sóji. Sortiment raných odrůd (00 – vegetační doba 140–150 dní) je nejpočetnější a lze je pěstovat ve vlhčích i sušších oblastech. Středně rané odrůdy (0 – vegetační doba přibližně 150 dní)) jsou určeny pro pěstitele hospodařící v teplých oblastech s malou nadmořskou výškou. Čím jsou podmínky pro pěstování sóji méně příznivé (chladnější oblasti, vyšší nadmořská výška, severnější zeměpisná šířka), tím by zvolená odrůda měla být ranější, aby v dané oblasti spolehlivě dozrávala. Naopak v klimaticky nejpříznivějších oblastech je možné pěstovat i odrůdy s delší vegetační dobou (až středně rané), které poskytují v průměru vyšší výnosy.

Hlavní kritéria u osiva jsou: vlhkost 15 %, čistota 98 % a klíčivost 80 %. Hmotnost tisíce semen se u doporučených odrůd sóji pohybuje v rozmezí 160–229 g, obsah dusíkatých látek v semenech 37,5–44,5 %, obsah tuku 18,8 – 22,2 %.

Pro optimální výnos kolem 3 t/ha se udává odběr živin 70–90 kg N, 12–20 kg P, 30–40 kg K, 20 kg Ca a 1 kg Mg na 1 ha. Případné přihnojení mikroelementy použitím vhodného NPK hnojiva lze doporučit. Pokud na pozemku sója dosud nebyla, je vždy vhodné osivo inokulovat, příp. použít startovací dávku N 20–30 kg/ha. Organické hnojení není vhodné, prodlužuje vegetační dobu. V příznivých podmínkách prokazují někteří pěstitelé, že se sója téměř obejde bez hnojení a týká se to i používání pesticidů (s výjimkou herbicidů).

Rostlina je náročnější na teplo od období květu až po tvorbu semen. Sója je rostlinou krátkého dne. Kromě teplot je náročná i na vlhkost. Pro vegetaci vyžaduje 600–700 mm srážek, z toho 300 mm v období od kvetení do tvorby semen.
Sója má několik kritických období na zásobení vodou. První je v době od vysetí do vzejití, další pak je v období kvetení a velmi důležité období je také od odkvětu do nalévání semen. Při klíčení potřebuje 105–130 hmotnostních procent vody pro nabobtnání semen. Jestliže je v půdě nedostatek vláhy, vzchází nerovnoměrně, což se projeví na výnosu. Nejvhodnější vlhkost je 60–71 % plné vodní kapacity. V druhém kritickém období pak porost sóji odebere 7 až 8 mm vodního sloupce z půdy. Transpirační koeficient sóji je v rozmezí 600 až 1000. Zásobení vodou ve zmíněných kritických obdobích je v současné době zásadním limitujícím faktorem úspěšné a efektivní produkce.

Sója je jednou z významných plodin světa, která je často pěstovaná s použitím technologie minimálního zpracování půdy, což je z ekonomických důvodů velmi výhodné.

Ke zlepšení vitality rostlin a zdravotního stavu kořenového systému luskovin lze použít biologický přípravek na bázi mykoparazitických hub Clonostachys rosea a Trichoderma asperellum, který mimo jiné redukuje klidová stadia (sklerocia) některých hub v půdě. Proti houbovým chorobám lze využít i biopreparát na bázi oospor Pythium oligandrum.

bakteriální spála sóje, bílá plísňovitost sóje , plíseň sóje, septoriová skvrnitost sóje a fomová skvrnitost sóje

kyjatka hrachová, listopasi, mšice broskvoňová, mšice maková, osenice polní, sviluška chmelová

Jednoděložné: Ježatka kuří noha, béry, oves hluchý. 
Dvouděložné: Heřmánkovec nevonný, laskavec ohnutý, lebeda rozkladitá, merlíky, penízek rolní, opletka obecná, svízel přítula. 
Vytrvalé: Pcháč oset, pýr plazivý.

Dokonalá podzimní a předseťová příprava půdy; odstranění oddenků a zničení časně vzešlých dvouděložných plevelů důkladným vláčením před setím; založení dobře zapojeného porostu.

V systémech regulace plevelů sóji luštinaté se používají nejvhodnější specifické herbicidy podle očekávaného či převažujícího výskytu určitých druhů plevelů a podle agrotechnických a organizačních podmínek. Z pohledu herbicidního ošetření sóji proti dvouděložným plevelům je paleta herbicidů skromnější, než je tomu u hrachu. Ovšem i zde, co se týče termínu aplikace, můžeme počítat nejen s předseťově aplikovanými herbicidy, ale volit můžeme také preemergentní a postemergentní ošetření.

Střídání aplikace herbicidů s odlišnými účinnými látkami v pěstitelském postupu na daném pozemku sníží riziko vzniku rezistence.

V případě předseťové či preemergentní aplikace se posuzuje vzcházení a výskyt plevelů v období krátce po vzejití sóji, tj. v době kdy mají rostliny sóji vyvinuté první páry pravých listů. V případě potřeby opravného herbicidního ošetření se využije některý z povolených postemergentně aplikovaných herbicidů jako doplňující ošetření. Graminicidní přípravky se používají postemergentně na vzešlé cílové plevele a hodnocení herbicidního účinku lze provést do 14 dnů po provedené aplikaci.

Plevele konkurují rostlinám sóji luštinaté při příjmu živin a vláhy z půdy, podle své vzrůstnosti je zastiňují a brzdí v růstu, přispívají k rozvoji chorob, zhoršují podmínky pro mechanizovanou sklizeň, zaplevelují následné plodiny, mohou výrazně snižovat výnos, a také kvalitativní parametry sklizeného zrna. 

V zemědělské výrobě znamená desikace chemické ošetření porostu přípravkem k tomu určeným, který vyvolává stav suchosti. Obecně způsobuje předčasné usychání nadzemních částí rostlin. Všeobecně se desikace tedy užívá k urychlení dozrávání, sladění zralosti celého porostu plodiny, ke zvýšení obsahu sušiny nebo k zabránění šíření infekčních chorob.