Rostlinolékařský portál

Hostitelskými rostlinami jsou javory (Acer spp.). V Evropě jsou k napadení velmi náchylné j. babyka (A. campestre) a javor klen (A. pseudoplatanus), méně náchylný je j. mléč (A. platanoides). V oblastech původního rozšíření se jedná především o j. cukrový (A. saccharum), j. stříbrný (A. saccharinum) a některé další druhy, včetně j. jasanolistého (A. negundo). V Německu bylo napadení patogenem zjištěno jak u javoru klenu, j. babyky a j. mléče, tak i u j. kapadockého (A. cappadocicum), j. kaspického (A. hyrcanum) a u A. heldreichii subsp. trautvetteri.

V roce 2015 byl patogen poprvé objeven v ČR, ve Slezsku, v okrese Frýdek-Místek. V průběhu roků 2015 a 2016 byl výskyt patogenu potvrzen odborníky z výzkumného ústavu Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, v. v. i. na 26 lokalitách v Moravskoslezském kraji, v okrese Frýdek-Místek a Karviná, na ploše zhruba 300 km2. Všechny výskyty byly zjištěny na přírodních stanovištích. Výskyt byl potvrzen i při úřednickém průzkumu ÚKZÚZ na pěti lokalitách.

Vyskytuje se, což je potvrzeno úředním průzkumem.

Úřední detekční průzkum výskytu houby E. parasitica se v ČR prováděl v letech 2007–2009 a v roce 2016.

E. parasitica způsobuje rakovinné nádory na kmenech a kosterních větvích hostitelských rostlin. V místech průniku patogenu se objevují propadlá místa, která se postupně proměňují v nádory. Nejčastěji se nádory utvářejí na kmenu do výšky 6 m. Často se nádory vytváří také okolo pahýlů odumřelých větví. Nádory se zvětšují s růstem hostitelské rostliny, dosahují délky až 3 m a na napadených stromech mohou vytrvávat i několik desetiletí. Patogen působí nekrotizaci vodivých pletiv a hnědou hnilobu dřeva. Na okraji nádoru se vytváří bělavé vějířovité mycelium, které je patrné po odstranění borky. Odumřelá kůra neopadává, ale zůstává spojena s nádorem. V prvních letech po infekci jsou nádory ploché, či mírně vpadlé, kryté kůrou. S růstem a zvětšováním nádoru kůra postupně praská. Počátkem léta se kolem nekrózy vytváří kalus, který je později také kolonizován patogenem. Při opakování procesu se tvoří charakteristická struktura povrchu nekrózy se znatelnými zbytky kalusů. Tvar nádoru může být oválný až elipsovitý. V pozdních stadiích infekce jsou kmeny charakteristicky kápovitě rozšířené, prohnuté a následkem toho dochází ke zlomům v místech infekce. Na mladém školkařském sadebním materiálu se nádory netvoří, na stromech do průměru 10 cm se nádory vytvářejí jen zřídka a vypadají jako propadliny do kůry.

Dle ekologie, makroskopických i mikroskopických znaků se jedná o dobře poznatelný druh.

V plodničkách, které vyrůstají na napadených rostlinách, se vytvářejí askospory patogenu. Askospory jsou za vhodných vlhkostních a teplotních podmínek uvolňovány z plodniček, klíčí a infikují další hostitelské rostliny. Vstupní branou infekce jsou nejčastěji pahýly větví nebo místa odpadnutí suchých větví, méně často mechanická poranění hostitele a praskliny. Z místa infekce prorůstá mycelium houby do zdravého pletiva. Hostitel reaguje na napadení tvorbou kalusu s cílem zastavit expanzi nádoru. Rychlost podélného prodlužování nádoru je maximálně 1–2 cm za rok. Po čtyřech až osmi letech od infekce se v centru lézí tvoří černá stromata, v nichž jsou zanořeny pohlavní plodničky (peritecia). Peritecia měří 0,8–1,2 mm a mají několik mm dlouhé krčky. Plodničky jsou rozmístěny rozptýleně nebo ve shlucích. Ve vřecku se tvoří osm nepravidelných, válcovitých a rohlíčkovitě prohnutých askospor, které jsou za vlhka z vřecek vytlačovány. Patogen tvoří také nepohlavní stádium. Pyknidy konidiálního stadia jsou volně umístěny mezi peritecii. Konidie jsou srpovitě zahnuté. Význam konidií ve vývoji choroby, není jasný, ale pravděpodobně je menší než význam askospor.

Na kratší vzdálenosti je patogen přenášen sporami, které jsou roznášeny nejčastěji větrem. Je možný i přenos pomocí hmyzích přenašečů. Nejvhodnější podmínky pro šíření a rozvoj patogenu jsou v oblastech s vyšší teplotou, větším úhrnem srážek a vyšší vzdušnou vlhkostí. K šíření na dlouhé vzdálenosti může docházet antropogenní cestou, především dopravou napadených částí stromů, či dopravou školkařského materiálu.

Značný význam může mít patogen v okrasných výsadbách. Jako jeden z mála askomycetů je schopen rozkládat dřevní hmotu. V důsledku snížené pevnosti dochází ke zlomům kmenů v místech infekce. To může mít za následek škody na zdraví i majetku, v neposlední řadě i na estetické hodnotě dřevin. Ekonomické ztráty způsobené patogenem jsou významné především v původních oblastech severovýchodní Ameriky, kde je javor cukrový dominantní a nejvýznamnější listnatou dřevinou v tamním lesním hospodářství.
V ČR je E. parasitica nově zjištěným patogenem javorů, významným zejména pro javor klen. Podle prognózy Výzkumného ústavu Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, v. v. i., patří mezi oblasti nejohroženější tímto patogenem v České republice území Slezska, části Západních Karpat a dále území Českosaského Švýcarska a přilehlých částí Českého středohoří a Frýdlantského výběžku. Patogen může představovat ohrožení i pro stanoviště významná z hlediska ochrany přírody, jako jsou ochranné lesy, roklinové a suťové lesy, nivní, lužní a břehové porosty. O patogenu E. parasitica by měli být informováni především lesníci, realizátoři a udržovatelé okrasných výsadeb a pracovníci firem, které se zabývají ochranou dřevin proti škodlivým organismům.

Přirozený areál rozšíření tohoto patogenu je v Kanadě (Ontario, Quebec) a USA (Connecticut, Illinois, Indiana, Iowa, Maine, Massachusetts, Michigan, Minnesota, New Hampshire, New York, Ohio, Pensylvánie, Rhode Island, Vermont, Wisconsin).
Patogen se dále vyskytuje v Evropě, kde byl zjištěn poprvé v roce 2005 ve Slovinsku, v okolí Lublaně. Následně byl výskyt patogenu potvrzen v roce 2006 v Rakousku, v roce 2007 v Chorvatsku, v roce 2015 v Maďarsku. V roce 2016 byl výskyt E. parasitica ohlášen také z Německa (Bavorsko). V Evropě je patogen E. parasitica zjišťován jak v lesních porostech, tak v městské zeleni.

Možnost fytosanitární regulace je omezena tím, že v prvních letech po infekci nejsou na rostlině patrné příznaky choroby. Díky tomu je prakticky vyloučeno detekovat patogen ve školkařském materiálu. 
Patogen E. parasitica nepatří k regulovaným škodlivým organismům. V roce 2005 byl sice zařazen do varovného seznamu škodlivých organismů, který pro své členské státy připravuje Evropská a středozemní organizace ochrany rostlin (EPPO), v roce 2008 byl však z tohoto seznamu vyřazen s odůvodněním, že ačkoliv je jeho šíření v Evropě pomalé, nemůže být zastaveno a eradikace není možná. Z průzkumů provedených v České republice lze usoudit, že patogen je ve Slezsku usídlen. Ačkoliv byla v roce 2015 v případě prvních nálezů nařízena eradikační opatření, další nálezy ukázaly, že eradikace ani na území ČR není proveditelná.

Vizuální prohlídka hostitelských rostlin spojená s laboratorním vyšetřením odebraných vzorků.

Ochrana proti E. parasitica spočívá především v dodržování preventivních opatření s cílem zamezit mechanickému poškození a poranění hostitelských rostlin, udržovat výsadby v dobrém zdravotním stavu a snižovat množství infekčního inokula v prostředí na minimum. V lesních porostech zahrnují preventivní opatření kvalitní údržbu porostů a včasné odstraňování napadených dřevin. V okrasných výsadbách lze v případě výskytu nádorů na větvích provést zdravotní řez s cílem odstranit nádor. Řez však musí být veden ve zdravém dřevě 10–15 cm pod nádorem. Je-li nádor na kmenu, je nutno odstranit celý strom. K omezení možnosti přenosu infekce by se měl řez provádět za sucha, kdy jsou podmínky pro infekci méně příznivé. Nutná je obezřetná manipulace a likvidace infekčního materiálu, nejlépe spálením.

V širším slova smyslu lze chápat biologickou ochranu jako prostředky na ochranu rostlin, mezi které patří mikroorganismy, makroorganismy, růstové regulátory hmyzu a rostlin, nejrůznější rostlinné extrakty apod. Jinými slovy se jedná o takové metody regulace škodlivých organismů, při nichž se nevyužívá průmyslově vyrobených syntetických pesticidů. Tyto přípravky lze používat v systémech ekologického zemědělství.

Moření osiva.

Informační letál ÚKZÚZ: Bradavkatka parazitická (Eutypella parasitica) – původce rakoviny javoru