Hostitelské spektrum
Smrk pichlavý (Picea pungens), s. sivý (P. glauca), s. sitka (P. sitchensis), s. ztepilý (P. abies), s. Engelmannův (P. engelmannii), s. štětinatý (P. asperata).
Příznaky poškození/napadení
Pupeny dřevin buď neraší a zduří, anebo jen částečně proraší a nové výhony jsou pokroucené a zdeformované, často jsou popisované jako vykloubené, což souvisí s českým názvem choroby. Mohou se tvořit i náhradní pupeny, které také proraší a později odumírají celé deformované výhony. Pupeny odumírají a s nimi i okolní jehlice, při několikaletém působení jehlice hnědnou a částečně propadávají směrem od pupenů k bázi. Na pupenech vyrůstá černé stroma s kulovitými drobnými plodnicemi. Po několika málo letech stromy kompletně opadávají a usychají.
Možnost záměny poškození/napadení
Symptomy jsou velmi typické, záměna není možná, pouze v případě, že pupeny zasychají z jiných důvodů např. poškození pupenů a vyrašených výhonů jarním mrazem, nebo jejich napadení plísní šedou (Botrytis cinerea) apod.
Životní cyklus
Koncem jara až počátkem léta se na poškozených pupenech rozvijí pyknidy, jsou tmavě hnědé až černé, kulovitého tvaru, ve skupinkách, lysé, s malým kruhovitým otvorem. Obsahují podlouhlé až vláknité konidie, dělené mnoha přepážkami, jsou hyalinní. Perithecia – plodnice teleomorfy vyrůstají v létě až do podzimu a nejsou tak časté, jsou velikostně a tvarově velmi podobné pyknidám, většinou se bez ohledání lupou potvrdit nedají. Askospory jsou vřetenovitého až kuželovitého tvaru a jsou mnohonásobně dělené, hnědě zbarvené. K šíření slouží spory obou stádií, determinace je možná během celého roku, odumřelé pupeny přetrvávají na stromech jako sterilní překryté řasami i několik let.
Hospodářský význam
Poprvé byl zvýšený výskyt kloubnatky smrkové na území ČR zaznamenán po roce 2009 v Krušných horách, a to na lokalitách, kde se zalesňovalo hlavně smrkem pichlavým jako náhrada za smrk ztepilý. Zpočátku se uvažovalo, že upřednostňuje vysokohorské vlhké a chladné lokality, jako jsou hřebenové partie právě Krušných hor, Jizerských hor, Orlických hor a další. Později byla kloubnatka potvrzena i v nižších a na srážky významně chudších lokalitách. Byla zachycena na plantáži vánočních stromků, okrasných výsadeb a z arboret.
Její výskyt vede k úplnému odumírání dřevin, většinou po několika letech dřeviny ztrácí komplet jehličí a usychají. V některých okrasných výsadbách stromy přežívají s propadanou a suchou spodní částí koruny, horní část zůstává zelená a jejich vzhled je výrazně narušen.
Autoři textu
D. Palovčíková, MENDELU