Rostlinolékařský portál

Patogen napadá cukrovou řepu, krmnou řepu, červenou (salátovou) řepu a listový a řapíkatý mangold, vyskytuje se i na dalších zástupcích čeledi laskavcovité (Amaranthaceae).

Příznakem napadení jsou skvrny na listech, které jsou bělošedé až světle hnědé, obvykle větší (4–15 mm v průměru), hranaté a méně pravidelné. Jejich lem je někdy i laločnatý, většinou hnědý, vzácně žlutočervený. Přechod mezi zdravým a nemocným pletivem je pozvolnější. Odumřelé pletivo je z počátku šedozelené, později světle hnědavé a častěji se trhá a vypadává. Při silnějším napadení skvrny splývají a napadené listy předčasně odumírají. Na skvrnách na napadených listech se tvoří bezbarvé konidiofory vyrůstající z průduchů ve svazečcích. Konidie jsou hyalinní, eliptické až válcové, měří 1,5 x 8,2 μm, jsou většinou dvoubuněčné s jednou přehrádkou, ale občas i jedno- nebo tříbuněčné a často rostou v krátkých řetízcích.

Chorobu lze částečně zaměnit s cerkosporovou listovou skvrnitostí řepy, přestože příznaky jsou typické. Skvrny (léze) cerkosporové skvrnitosti na listech jsou pravidelně kruhovité. Jejich lem je fialový. 
Příznaky obou chorob lze od sebe spolehlivě odlišit během sporulace. Cercospora beticola tvoří černá stromata na skvrnách, která jsou viditelné jako malé tečky. Ramularia beticola tvoří bílé až šedé konidiofory uspořádané do skupin.

Patogen přežívá především na posklizňových zbytcích, ale je přenosný i osivem. Šíření choroby podporuje vlhké počasí a spíše nižší teploty, nejvhodnější podmínky pro šíření jsou teploty 17–20 °C a vzdušná vlhkost nad 70 %. Konidie patogenu se šíří větrem a deštěm, za vlhka vyklíčí a pronikají do rostliny průduchy. Mycelium se šíří v mezibuněčných prostorách a čerpá živiny pomocí haustorií z buněk, které potom odumírají a napadená pletiva žloutnou a později nekrotizují. Inkubační doba choroby je obvykle 16–18 dní, za chladnějšího počasí je delší. Ramulariová skvrnitost se vyvíjí i při nízkých teplotách, a proto se objevuje o něco dříve než cerkosporová skvrnitost.

V našich podmínkách je choroba méně významná než cerkosporová skvrnitost. Vyskytuje se spíše v chladnějších nebo vlhčích oblastech pěstování nebo chladnějších a vlhkých letech. Šíření podporuje vlhké počasí a nižší teploty. Obvykle se objevuje ve druhé polovině vegetačního období. Častěji se vyskytuje na krmné řepě než na cukrovce. Choroba je přenosná osivem. Šíření choroby podporují přehuštěné porosty řepy a současně zvyšují poškození. Za vhodných podmínek může způsobit až 15 % snížení cukernatosti.

Sledování vhodnost podmínek pro výskyt pomocí automatických meteorologických stanic (AMS) – teplota, srážky, ovlhčení. 
K usměrnění ochrany proti ramulariové listové skvrnitosti řepy je v zahraničí používán model RAMUBET, hodnotící průběh povětrnostních podmínek a stanovující na základě optimálních podmínek pro vývoj R. beticola potřebu ošetření nebo německý model IPS–Modell Zuckerrrübe, který sleduje rozvoj napadení na listech v porostu a stanovuje prahy škodlivosti.

Ošetření porostu se provádí na základě stanovení prahu škodlivosti. Při průchodu porostem se odebere/prohlédne 100 plně vyvinutých listů, vždy 1 list na rostlině ze středního patra, nehodnotí se srdéčkové listy a staré, odumřelé listy. Prahová hodnota pro první ošetření je 5 listů (tj. rostlin) s výskytem choroby (za napadený list se považuje list s alespoň 1 skvrnou) ze 100 odebraných. Tato hodnota odpovídá 5 % napadení porostu, což je nejvyšší akceptovatelná míra napadení v období do konce července. Druhá prahová hodnota je pak 15 napadených listů ze 100, zjištěná od počátku srpna do 15. srpna. Třetí prahová hodnota 45 napadených listů ze 100 platí od 16. srpna. 
Pro druhé ošetření platí od 1. srpna stejná prahová hodnota 45 napadených listů ze 100. Pokud jsou tyto hodnoty dosaženy je potřeba aplikovat fungicid.

• Zapravení řepného chrástu do půdy.
• Střídání plodin, tedy nepěstovat cukrovku na stejném nebo blízkém poli několik let. 
• Zařazování nehostitelských plodin do osevního sledu, jako je kukuřice, řepka, mák, brambory, luskoviny nebo oves.

V širším slova smyslu lze chápat biologickou ochranu jako prostředky na ochranu rostlin, mezi které patří mikroorganismy, makroorganismy, růstové regulátory hmyzu a rostlin, nejrůznější rostlinné extrakty apod. Jinými slovy se jedná o takové metody regulace škodlivých organismů, při nichž se nevyužívá průmyslově vyrobených syntetických pesticidů. Tyto přípravky lze používat v systémech ekologického zemědělství.

Proti houbě účinkuje téměř shodné spektrum fungicidů jako proti skvrnatičce

Vzniku rezistentních populací lze obecně předejít jednak používáním kombinovaných fungicidů nebo takovou strategií ochrany, kdy nedochází k opakovaným aplikacím přípravků se stejným mechanizmem účinku.

Účinnost ochrany hodnotíme srovnáním s kontrolní – neošetřenou variantou. 
Provádí se pomocí tříbodové stupnice: 1 – velmi dobrá účinnost, 2 – uspokojivá účinnost, 3 – neuspokojivá účinnost.

J. Juroch, ÚKZÚZ