Rostlinolékařský portál

Lodyha 25–120(–170) cm vysoká, římá, v horní části většinou bohatě větvená se stopkatými červenavými žlázkami, jinak lysá. Přízemní listy řapíkaté, v obrysu podlouhlé, lyrovité nebo kracovité. Lodyžni listy podobné ale kratčeji řapíkaté až přisedlé, horní listy většinou jen nepravidelně hrubě zubaté, k bázi pozvolna zúžené. Květy jsou v bohatých hroznech, kallišní lístky (2–)3–4 mm dlouhé, úzce vejčité, korunní lístky obvejčité. Plodní stopky 10–16 mm dlouhé, přímo odstálé. Semena 1,5–2,0 mm dllouhé, vejčitá.
Kvete od května do srpna, semena dozrávají od července do září. Rostlina je samosprašná, jedna rostlina produkuje v průměru 5 000 semen. Rukevník je schopný regenerovat ze segmentů kořenů, nejlépe kořenového krčku.
Původní domovinou tohoto druhu je pravděpodobně Arménská vysočina, odkud byl nejspíše zavlečen na Kavkaz, do Evropy, na západní Sibiř, také na Dálný východ a přes Atlantik do severní Ameriky. 

Železniční a silniční náspy, nádraží (zejména v blízkosti obilných skladů), ruderální trávníky,rumiště,navážky, pustá místa podél zdí a ohrad, polní meze, parcích, zahradách. Na vysychavých až vlhkých, dusíkem víceméně obohacených půdách různého chemického složení.

Brukev řepka olejka (Brassica napus Napus Group), hořčice polní (Sinapis arvensis).

Nejčastěji zapleveluje ozimy, jako je ozimá řepka nebo ozimá pšenice. Někdy se objevuje i ve víceletých pícninách pěstovaných na orné půdě a v trvalých travních porostech.
Rukevník je potlačován opakovaným sečením, to je potřeba provést ještě před dozráním semen, aby se zabránilo jeho šíření generativní cestou. V některých oblastech byla k potlačení rukevníku využívána i pastva dobytka a koní, ale tato metoda nebyla shlédána účinnou. Růst rukevníku potlačuje hluboká orba. 

Štrobach , J., Mikulka J. Význam invazních plevelů na orné půdě. Agromanuál, 2024, 19, 7, 24–26. ISSN 1801-7673