Rostlinolékařský portál

Jednoletá bylina s kůlovitými, málo větvenými kořeny. Lodyhy přímé, 50–70(–140) cm vysoké, slabě větvené nebo jednoduché, lysé, často červenavě zbarvené. Čepel listů v obrysu zpravidla trojúhelníkovitá, 2–7(–9) cm dlouhá 2–5(–6) cm široká, ± tak dlouhá jako široká, nebo o málo delší, na vrcholu špičatá, na bázi srdčitá až střelovitá s laloky tupými, na okraji někdy slabě zvlněná, řapík v dolní části lodyhy dlouhý, často delší než čepel, v horní části kratší, v nejhořejší části zcela chybí. Botky krátké, ± 0,5 cm dlouhé. Chudokvěté svazečky tvoří květenství podobné hroznům, květy 3–4 mm dlouhé, s bílým až růžovým okvětím, za plodu se nezvětšujícím. Plody – nažky ostře 3hranné, 5–6(–7) mm dlouhé s hranami celokrajnými, asi 2x delší než zaschlé okvětí, tmavě hnědé až kaštanově hnědé, v mládí lesklé, později matné. Kvete VI–VII. Pěstuje se především jako pseudoobilnina pro moučnaté plody, které se obsahem živin blíží obilninám a ze kterých se vyrábí mouka a dělá vysoce výživná kaše a rovněž pro potřeby farmaceutického průmyslu jako zdroj flavonoidního glykosidu rutinu. Pěstuje se hlavně v podhůří, zejména na Valašsku. 
Původem ze S Číny a J Sibiře, do Evropy se dostala během mongolských nájezdů až ve středověku. 

Polní plodina málo náročná na půdu, v období kvetení a zrání však vyžaduje dostatek vláhy a tepla (kvetoucí rostliny hynou již při +1 °C). Pro svoji krátkou vegetační dobu (80-120 dnů) se pěstuje i jako meziplodina a rovněž se využívá jako medonosná rostlina.