Rostlinolékařský portál

Lodyhy tenké, ve vodě vzplývající nebo poléhavé, kořenící i v internodech. Listy uspořádány střídavě na dlouhých řapících (až 35 cm), bez palistů. Délka řapíku je značně proměnlivá. Listové čepele většinou vynořené nad hladinou, okrouhlé nebo ledvinité, s třemi až sedmi různě vyvinutými laloky až 18 cm v průměru (většinou jsou listy široké 4–10cm). Květy nenápadné, bělavé nebo zelenavé, uspořádané po 5 až 10 v drobné okolíky. Ty se vytvářejí na krátkých bezlistých stoncích vyrůstajících z paždí listů. Celá rostlina je lysá.

Močály, mělké, stojaté, nebo pomalu tekoucí eutrofizované nebo mezotrofní vody a jejich břehy. Rostlina často dovážená a pěstovaná jako akvarijní nebo okrasná zahradní rostlina. Vytrvalá vodní nebo bahenní rostlina. 
Ideální podmínky pro její rozvoj jsou na osluněných lokalitách s dostatečnou zásobou dusíku a fosforu. Na těchto místech rychle vytváří monodominantní porosty a zásadním způsobem mění ekologické poměry na stanovišti. V ideálních podmínkách byl zaznamenán růst až 20 cm za den. Převládá vegetativní rozmnožování pomocí stonkových fragmentů, ale může se šířit i pomocí semen. Limitujícím faktorem pro šíření je pravděpodobně pokles teplot pod -15oC.

Velmi podobný je domácí pupečník obecný (H. vulgaris), u nás v kategorii ohrožený (C3). Roste vzácně v Ašském výběžku, na Třeboňsku, Českolipsku, Dokesku a ve východním Polabí, výjimečně na Opavsku. Vyskytuje se na vlhkých až zaplavovaných místech chudých na živiny: nalezneme jej na bažinatých okrajích rybníků, v příkopech se stojatou vodou, mokřadech, rašelinných loukách či světlých olšinách. Listy menší, cca 1-6 cm v průměru. Okraj listové čepele vroubkovaný až mělce laločnatý, čepel svrchu lysá, zespodu ojediněle chlupatá. Listový řapík v horní části odstále chlupatý. Na trhu jsou též jiné druhy rodu Hydrocotyle (H. umbellata, H. novae-zeelandiae, H. verticillata, H. moschata, H. sibthorpioides), je potřeba kontrolovat i tyto, zda mezi nimi není chybně označený H. ranunculoides.

Likvidace probíhá na menších stanovištích sekání s následným odklizením biomasy pomocí naběráků. Další možností je prostorová izolace lokality sítí nebo mobilními zábranami. Toto je možné i jako prevence. Dále lze populaci rostliny překrýt tmavou fólií. U rozsáhlejších lokalit lze rostliny zastínit výsadbou stromů na jižní straně vodního tělesa, zvýšit průtok řečiště (zde ale pozor na riziko dalšího šíření) či prohloubit vodní koryto či jej pravidelně čistit od naplavenin – tato opatření omezují schopnost rostliny zakořenit na březích. Při všech těchto mechanických opatření je třeba dbát na vysokou regenerační schopnost pupečníku. Je znám i biologický způsob boje pomocí brouka Lixellus elongatus z čeledi Curculionidae, nicméně v Evropě se biokontrola pupečníku nepoužívá.
Na území ČR ještě nebyl druh zaznamenán. V nejteplejších oblastech státu lze předpokládat optimální podmínky pro přežití tohoto druhu.

Stručná charakteristika regulovaných druhů invazních rostlin (SRS, 2010)