Popis
Dvouleté nebo krátce vytrvalé, zelené až modrozelené, obvykle alespoň slabě ojíněné byliny. Kořen kůlový, silný, zřídka vícehlavý, postranní kořeny tenké. Lodyha přímá, často v horní polovině větvená, oblá, silná (35–) 50–80 (–120) cm vysoká, lysá nebo při bázi krátce odstále chlupatá. Listy přízemní růžice (za plodu zaschlé) četné, celistvé, úzce obkopinaté, zpravidla 8–15 cm dlouhé a 2–3 cm široké., na vrcholu špičaté až tupě špičaté, celokrajné, na bázi znenáhla se zužující v řapíky 3–8 cm dlouhé, zvlněné při bázi nebo olysalé, lodyžní listy přisedlé, úzce kopinaté, obvykle 3–8 cm dlouhé a 1–2 cm široké.,
Květenství je latovitě větvené v hrozny 2. a 3. řádu, květní stopky tenké, chabé, nejčastěji 3–6 mm dlouhé, po odkvětu obvykle nicí. Kališní lístky 1,5–2,5 mm dlouhé, po odkvětu se prodlužující, korunní lístky 2,5–5,0 mm dlouhé na vrcholu zaokrouhlené, na bázi klínovitě zúžené, nehet sotva znatelný, čnělka neznatelná. Plody na převislých stopkách, podlouhle a úzce obvejčité. Semeno v obrysu úzce vejčité, na průřezu stlačeně trojúhelníkovité.
Nároky na stanoviště
Vyskytuje se převážně podél infrastruktury (železniční náspy, zastávky, úvozy podél cest), obvykle na skeletovitých půdách, vysychavých, bazických až neutrálních.
Zaplevelení
Teplomilný druh, osidlující velké plochy a zapojující se do stálejších společenstev. Místně se chová invazivně, není však silnou dominantou. Možné je šíření podél podél železnic na další xerotermní lokality. Přestože není konkurenčně silný, měl by být zejména v chráněných územích s výskytem teplomilné stepní vegetace monitorován a průběžně odstraňován. Doporučuje se vytrhávání rostlin v době květu, aby nedošlo k dalšímu zamoření půdy novými semeny.
Odkazy a použité zdroje
Mlíkovský, J., Stýblo, P. (ed.). Nepůvodní druhy fauny a flóry České republiky. Praha: ČSOP, 2006. ISBN 80-86770-17-6
Štěpánková, J., Chrtek, J., Kaplan, Z. (ed.). Květena České republiky. 8. Praha: Academia, 2010. ISBN 978-80-200-1824-3