Rostlinolékařský portál

Jednoletá bylina s mělkým kořenovým systémem. Stonky přímé, ve spodní části dřevnající, 20–250 cm vysoké, od báze rozvětvené, holé až hustě chlupaté (hlavně v horní části). Listy čárkovité až úzce podlouhlé, 1–6,5 cm dlouhé a 2–5 mm široké, ploché, přisedlé nebo krátce řapíkaté. Květy oboupohlavní, drobné, v paždí listů na koncích větviček, na bázi s řídkým věnečkem chlupů kratším než okvětí. Okvětí nazelenalé, výrůstky na okvětních lístcích trojúhelníkovité až křídlovité. Plodem je černohnědá, asi 2 mm dlouhá nažka. Kvete od července do září. Semena černohnědá asi 2 mm velká. Na rostlině dozrává 200 až 20 000 semen, klíčí v hloubce do 5–7 cm. Klíčivost si semena zachovávají 2–3 roky.

Osidluje suché a výhřevné ruderální stanoviště jako jsou okraje cest, úhory, okraje polí, železniční stanic. Velmi rychle se přizpůsobuje abiotickým stresům a má vysokou toleranci k suchu. V posledních letech se býtel stal jedním z nejproblematičtějších plevelů v zemědělských půdách, a v Severní Americe a jižní Evropě i mimo ně.

Patří mezi velmi nebezpečné expanzní plevele s tendencí rychle se šířit.  Vyskytuje se především v jarních plodinách (obilniny, cukrovka, sója, slunečnice, kukuřice). Při výskytu 1 rostliny býtele na 1 m² bývá výnos kukuřice snížen o 40 %. V roce 1976 byl zaznamenán první případ rezistence býtele vůči atrazinu (inhibitor fotosystému II). U nás je jeho výskyt soustředěn i na orné půdě, především v kukuřici a sóji. Také u nás již byly nalezeny jeho rezistentní populace.