Rostlinolékařský portál

Je to polyfágní zástupce (žeroucí na listech rostlin) na velkém počtu druhů listnatých i jehličnatých dřevin. Tento druh je možné zastihnout také na bylinných porostech.

Délka těla dospělců je 0,4–0,8 cm. Tělo je téměř lysé. Barva těla je černá s bílými kresbami na krovkách, zbytek těla dospělců, tedy hlava, štít, tykadla a nohy jsou zbarveny také černě. Stehna (femur) předních párů nožek mají široký charakter. Štít je kratší než jeho šířka. Krovky jsou podélně rovnoběžně rýhované.
Larvy jsou rohlíčkovitého tvaru bez končetin a se zřetelnými kusadly.

Druh je velmi podobný ostatním druhům rodu Polydrusus. P. picus je na rozdíl od P. cervinus, P. impar, P. mollis, a P. tereticollis zřetelně jinak zbarvený a potom také mírně větší velkosti. Uvedené příbuzné druhy jsou zbarveny podstatně více do temně hněda s bílým ojíněním, zelena až zlata, světle hněda, resp. do hněda s bílými flíčky na šítu a krovkách. Larvy těchto druhů (rodu Polydrusus) není možné makroskopicky rozeznat.

Poškození na dřevinách, resp. na jejich listech a jehlicích, je dobře rozpoznatelné, jedná se o tzv. dopředný žír dospělců (často jsou poškození označována také jako „okrajové zářezy“). Jsou to křivolaké chodbičky směřující od okrajů listů k jejich střední žilce. Toto poškození se tvoří na listech při menší síle populace. Při vyšší početnosti imága listy pouze nepravidelně děrují. Larvy jsou vázány na půdní prostředí a jsou rhizofágní, to znamená, že asimilační aparát nepoškozují.

Se jmenovanými druhy stejného rodu (viz výše) je předmětný druh dle charakteru poškození hostitelské dřeviny snadno zaměnitelný, proto bude důležité pro přesnou determinaci vycházet z nálezů dospělců na rostlinách. Silný žír dospělců bude zase snadno zaměnitelný s žírem polyfágních druhů housenek a housenic, proto zde bude opět hrát roli přímá determinace jedinců na listové ploše stromů.

Brouci se rojí jednou za rok, mají tedy univoltinní vývoj. Na listech je můžeme spatřit ponejvíce v dubnu až červnu. Vajíčka jsou nakladená samicemi do půdy, kde následně probíhá celý vývoj, který vrcholí zakulením až na jaře následné vegetační sezóny.

Tento druh škodí v maturním stadiu především jako fyziologický škůdce. U vzrostlých dřevin není úbytek asimilační plochy tak zásadní, jako u mladších dřevin. Pokud je výskyt a aktivita tohoto druhu silná a opakovaná a je doplněna nějakým dalším stresujícím faktorem, může nastat úhyn hostitelského stromů.

P. Martinek, MENDELU