Rostlinolékařský portál

Častá dřevokazná houba, která byla potvrzena u největšího počtu hostitelů, co se týká druhů václavek. Jsou to jak listnáče, tak i jehličnany, např.: duby (Quercus spp.), habry (Carpinus spp.), vrby (Salix spp.), břízy (Betula spp.), lísky (Corylus spp.), jasany (Fraxinus spp.), olše (Alnus spp.), velmi často ovocné dřeviny a z jehličnanů např. jedle (Abies spp.), modřín (Larix spp.).

Velmi podobná je václavka cibulkotřenná (A. cepistipes), roste v horských oblastech, ale i ve středních polohách, kde se právě potkává s v. hlíznatou. Jejich rozlišení je komplikované, v. cibulkotřenná má šedý až modravě šedohnědý klobouk, ale tento znak většinou pro spolehlivou determinaci nestačí. 
V. obecná (A. mellea) má světlý žlutý klobouk a žlutě lemovaný prsten. 
V. smrková (A. ostoyae) má červenohnědě zbarvené plodnice, bílý vatovitý prsten a je robustnější, roste obvykle na dřevě jehličnanů. 
V. severská (A. borealis) roste v trsech, v horských polohách, plodí už v červnu, někdy ve druhé vlně na podzim, plodnice jsou světlé se světlými šupinkami.

Plodnice jsou jednoleté, kloboukaté, narůstají jednotlivě nebo v trsech koncem září až v půlce října. Jsou žlutohnědé až hnědé, klobouk má na povrchu dlouhé šupinky, které po okraji klobouku mizí. Lupeny v roušku jsou krémové barvy, později tmavší, červenohnědě skvrnité. Na třeni je nápadný, blanitý a potrhaný prsten, časté jsou i zbytky vláknitého a potrhaného vela. Báze třeně je rozšířená, kyjovitá až hlízovitá. Výtrusný prach je bílý a výtrusy jsou elipsoidní, vel. 7–9×4–4,5 µm. Kromě bílé hniloby je charakteristická tvorbou rhizomorf, což jsou provazcovité útvary, kterými se václavky šíří. Jejich přítomnost napomáhá determinaci v období, kdy václavky neplodí.

Václavky se šíří výtrusy, rostoucím myceliem a pomocí tzv. rhizomorf. K uvolňování spór dochází na podzim, v době fruktifikace plodnic. Výtrusy jsou přenášeny větrem nebo vodou na nové hostitele a zde klíčí v hyfy a mycelium, postupně prorůstají do obnaženého dřeva nebo kořenů hostitelských dřevin. K proniknutí do dřeviny stačí velmi drobné trhliny v borce nebo rhizodermis. Mycelium se rozrůstá a dřevo hostitele je rozkládáno bílou hnilobou. Je typickým parazitem, ale rozkládá a plodí i odumřelé dřevo. Hniloba vždy probíhá v pařezové části rostoucích dřevin a vystupuje maximálně do 1,5 m výšky, je poměrně měkká s černými liniemi a často jí prorůstají rhizomorfy.

Vyskytuje v nížinách, v lužních lesích, ale narůstá i ve středních polohách ve smíšených lesích, je běžná i v městské zeleni, v parcích, zahradách. Je velmi rozšířená. Je parazitem živých dřevin a často rozkládá i odumřelou dřevní hmotu. Vzhledem k tomu, že hniloba začíná v kořenovém systému a v bázi živých dřevin je jejich stabilita narušena a toto je potřeba zohlednit při vlastních opatřeních.

D. Palovčíková, MENDELU