Rostlinolékařský portál

Opadavý listnatý strom, dorůstající výšky 20–25 m, s rovným kmenem a hladkou, šedavou, ve stáří slabě podélně rozbrázděnou borkou. Má řídkou korunu se silnými větvemi. Lichozpeřené listy jsou 30–100 cm dlouhé, 5–13 jařmé. Kopinaté lístky (5–15 × 2–4 cm) se na podzim odlamují od vřetene listu. Každý lístek má na své bázi žlázku, ze které se v teplém počasí odpařují těkavé látky. Ty dávají celému stromu nepříjemnou vůni připomínající myšinu. Pajasan kvete od dubna do července. Jako převážně dvoudomá dřevina má samčího jedince s aromatičtějšími květy tvořenými pouze tyčinkami a samičího jedince s drobnějšími oboupohlavnými květy, v nichž jsou tyčinky zakrněné a neprodukují pyl. Květy vyrůstají v koncových 10–40 cm dlouhých žlutozelených latách. Plodem je křídlatá podlouhlá nažka, která je zpočátku červená, později žlutohnědá a během zimy tmavne. Váha jedné nažky se pohybuje okolo 3 g a na jednom stromě je jich až milion. Při kontaktu s kůží působí na citlivější pokožce kožní záněty. Jeho pyl je alergenní. Celá rostlina, zejména semena a kůra, je pro člověka slabě jedovatá. Pajasan také hostí řadu škůdců. Kořenový systém pajasanu často poškozuje chodníky, zdi a stavby.

V současnosti jsou těžištěm jeho výskytu sídla a jejich okolí. Hojný je také podél silničních a železničních koridorů.

Snadno zaměnitelné jsou mladé porosty pajasanu a zplanělé porosty škumpy orobincové (Rhus typhina), taktéž nepůvodního druhu (Sev. Amerika). Její drobnější listy jsou více pilovité a na podzim červenají. Listy pajasanu se dají poznat i podle nepříjemného zápachu po rozdrcení (myšina). Domácí jasan ztepilý (Fraxinus excelsior) má listy menší a jen 4–5 jařmé.

Pajasan je velmi agresivní invazní druh s vysokou adaptibilitou. V současné době je omezen převážně klimaticky, lze ale předpokládat, že s pokračujícím globálním oteplováním se bude i zvětšovat jeho rozšírení. V ČR je problémový zejména na jižní Moravě, kde proniká do přirozených společenstev (stepních) a mění jejich strukturu. Díky rychlému růstu, výborné schopnosti vegetativního rozmnožování, bohaté produkci snadno se šířících semen s velmi dobrou klíčivostí je schopen rychle vytvořit zapojený porost a díky tvorbě toxinů inhibujících klíčení a růst konkurenčních druhů výrazně potlačuje původní vegetaci. Tou jsou jak otevřené travinné a skalní porosty, luhy, lesních světliny, rumiště tak i lesní kultury (např. borovice, modřín, akát). 
Nesnáší mráz, zejména klíčky a mladé rostliny. Prioritou je zamezení dalším výsadbám. Omezování výskytu a likvidace tohoto stromu je nákladná a dlouhodobá záležitost, neboť pajasan intenzivně zmlazuje. Jako nejefektivnější se ukázalo vysekávání a vyřezávání porostu a následné zatírání čerstvých ran koncentrovanými herbicidy. Úplného zničení porostu je však možno, podle velikosti populace a intenzity zásahu, dosáhnout nejdříve za tři roky. Jako nejúčinnější metodu pro likvidaci pajasanu se doporučuje aplikovat kapsli s glyfosátem pomocí injektážní technologie EZ-Ject Lance, a to každých 7,5 cm obvodu kmene jednu kapsli. Další vhodnou metodou je kroužkování. Likvidaci je nutné provádět zavčasu, protože výhonky už po pár letech jsou schopny plodit.