Rostlinolékařský portál

Houby rodu Aschersonia infikují pouze nymfy a puparia molic z čeledi Aleyrodidae nebo červce, puklice z čeledi Coccidae.

Optimální teploty pro vývoj A. aleyrodis se pohybují v rozmezí 25–28 °C. Při nižších teplotách se vývojový cyklus výrazně prodlužuje a prakticky se zastavuje při teplotách pod 12 °C. Obdobně i při vyšších teplotách dochází ke zpomalení vývoje a při teplotách nad 32 °C se patogen již nevyvíjí. Z hlediska účinnosti je za kritické označováno období 24–48 hodin po aplikaci (fáze bobtnání, klíčení a penetrace patogenu do hostitele). Teploty mají na vývoj entomopatogenu také značný vliv, nicméně podstatně menší než vlhkost. 
V ochraně proti T. vaporariorum lze A. aleyrodis kombinovat s parazitickou vosičkou Encarsia formosa. Parazitované nymfy molice jsou imunní k infekci A. aleyrodis. Vývoj larvy vosičky vyvolává fyziologické změny v hostiteli, které snižují jeho náchylnost vůči houbové infekci. Naopak, E. formosa je schopna rozeznat nymfu molice infikovanou A. aleyrodis. Do této nymfy nenaklade své vajíčko. Jestliže hostitelé jsou parazitováni ještě před těmito sedmi dny, A. aleyrodis inhibuje vývoj parazitoida.

Houba A. aleyrodis vytváří na začátku infekce vláknité mycelium, které vyrůstá nejdříve od okrajů nymfy molice a následně pokrývá celou nymfu. Na povrchu usmrcené nymfy se v myceliu hojně formují stroma, ve kterých jsou zapuštěny pyknidy (nepohlavní konidiomata). Stroma je zpočátku bílé až krémové barvy. Uvnitř pyknid se vyvíjejí pyknospory. Masa pyknospor může mít žlutou, oranžovou až načervenalou barvu. Pyknidy jsou uspořádány v periferním kruhu a jsou často zakryty velkým množstvím slizového exudátu (mucilagenní hmota), ve kterém jsou přítomny pyknospory. Pyknospory A. aleyrodis jsou jednobuněčné, fusiformní, vřetenovitého tvaru a vyrůstají z fialid (konidiogenní buňka), které vyrůstají na stěně pyknid. Velikost pyknospor je 7,9–12,7 x 1,6–2,4 μm. Běžnou součástí mucilagenní masy pyknospor je ß-karoten, který způsobuje nejen typické zbarvení samotné masy pyknospor, ale je i příčinou načervenalého zbarvení infikovaných larev. Význam ß-karotenu v mucilagenní mase pyknospor není dosud uspokojivě vysvětlen. Pravděpodobná úloha ß- karotenu je v ochraně pyknospor proti negativním účinkům slunečního záření. Uvnitř stroma se v průběhu vývoje houby formují i pohlavní plodnice, peritecia. Uvnitř peritecií se tvoří vřecka s askosporami. Askospory se uvolňují otvorem v periteciu, zvané ostiolum.

Druh A. aleyrodis může být snadněji zaměněna s jinými druhy rodu Aschersonia.

Houby rodu Aschersonia vytváří na začátku infekce hostitele zpočátku bílé až krémové mycelium a následně stroma, ve kterém se vyvíjejí pyknidy. Původně průhledný povrch těla nymfy molice dostává mléčné, mírně nažloutlé, lososové až načervenalé zbarvení. Z okrajů infikované nymfy molice odrůstá při optimálních podmínkách prostředí vláknité mycelium houby. Následně se na povrchu nymf tvoří stroma a uvnitř se formují pyknidy. V období maximální produkce pyknospor se již infikovaná nymfa zřetelně odlišuje od nymfy zdravé. Barva se mění v průběhu sporulace, kdy masa pyknospor může mít žlutou, oranžovou, oranžovo-červenou až červenou barvu. V praktické determinaci kmenů / druhů hub z rodu Aschersonia je vzhledem k barvě pyknidiální masy užívána i praktická terminologie, v rámci které je pro označení používán (v kombinaci s informací o areálu výskytu) převažující typ zbarvení. V literatuře se pak objevuje typ „kubánská červená“, „kubánská žlutá“, „vietnamská oranžová“, nebo „čínská červená“.

Na povrchu těla molice se přichytí po aplikaci vřetenovité pyknospory, které následně klíčí. Primární hyfa proniká do tělní dutiny hostitele, kde jsou v následné fázi vývoje produkována heterogenní hyfová tělíska, která postupně vyplňují tělní dutinu. V té fázi vývojového cyklu patogenu je již nymfa hostitele usmrcená, zcela mumifikovaná a zároveň končí parazitická fáze vývoje patogenu a vývojový cyklus přechází do konečné, saprofytické fáze vývojového cyklu. V této fázi se již dají infikované nymfy snadno odlišit od zdravých nymf, protože infekce je vizuálně zřejmá a zřetelná. Saprofytická fáze vývojového cyklu začíná momentem tvorby pyknid na těle hostitele a produkcí pyknospor. Pyknidy se utváří v přesně lokalizovaných okrouhlých zónách a jsou vnořeny do stroma. Masa pyknospor je uložena v slizovité hmotě. Pyknospory se uvolní vodou (např. déšť, rosa, zálivka), kdy se rozpustí mucilagenní hmota, která konidie držela při sobě a odstřikující kapky je šíří dále v prostředí. Zároveň se konidie mohou v prostředí šířit i zoochorně, kdy se pyknospory díky mucilagenní hmotě mohou přichytit na tělo zdravých jedinců stejného druhu nebo jiných druhů škůdců, kteří je šíří dál. Infekce se může díky přenosu snadno šířit na další nymfy molic v populaci nebo porostu. Po kontaktu pyknospor se zdravým jedincem dojde k interakci mezi patogenem a hostitelem a začíná opět parazitická fáze vývoje A. aleyrodis. V optimálních podmínkách může být celý vývojový cyklus realizován v průběhu 5–7 dnů. První příznaky infekce se na hostitelích objevují 3. až 4. den po iniciaci nákazy pyknosporami a plné sporulace patogenu na hostiteli může být dosaženo 6. až 7. den.

Mezi nejvýznamnější druhy rodu Aschersonia patří Aschersonia aleyrodis, Aschersonia goldiana, Aschersonia placenta (Aleyrodidae, molice) Aschersonia marginata, Aschersonia turbinata, Aschersonia cubensis (Coccidae, červci, puklice). 
Přípravky na bázi hub rodu Aschersonia nejsou v současné době na trhu nikde ve světě. Nicméně, farmáři druh Aschersonia aleyrodis používají v tropických a subtropických oblastech světa k ochraně citrusových sadů zejména proti molici Dialeurodes citri. Farmáři sbírají přirozeně se vyskytující houbu, která infikovala molice. Listy s houbou následně ponoří do vody a smytím spor připraví suspenzi (postřik), který aplikují do citrusových sadů. Popřípadě si mohou nechat houbu vyprodukovat v laboratořích na umělých živných půdách a následně vytvořenou suspenzi pyknospor opět aplikují do svých sadů. V našich podmínkách se houba přirozeně nevyskytuje.

A. Bohatá, JČU