Rostlinolékařský portál
tokozelka nadmutá
Pontederia crassipes
čeleď: Pontederiaceae
Další české názvy: vodní hyacint
Vědecká synonyma: Eichhornia crassipes, Pontederia crassipes, Piaropus crassipes, Eichhornia cordifolia, Eichhornia crassicaulis, Eichhornia crassicaulis, Pontederia crassicaulis, Pontederia crassicaulis, Pontederia elongata, Heteranthera formosa
EPPO kód: EICCR
Popis
Nápadná vodní rostlina, plovoucí na hladině (jen ve velmi mělké vodě může zakořenit
ve dně). Ze silně zkrácené lodyhy vyrůstají bohatě větvené kořeny zbarvené do fialova. Listy
jsou uspořádány do růžice, která má až 30 cm v průměru. Listové řapíky jsou nápadně
zduřelé, vyplněné aerenchymem. Zduřelé řapíky fungují jako plováky udržující rostlinu na
hladině. Čepel listů je okrouhlá až ledvinitá, lesklá, až 10 cm v průměru. Květy jsou nápadné,
světle fialové, až 6 cm velké a jsou uspořádány v klasech. Celá rostlina je lysá. Tokozelka se
rozmnožuje hlavně pomocí krátkých adventivních výhonků (klonálně), na kterých vznikají
dceřiné růžice.
Nároky na stanoviště
Roste v mokřinách a jezerech, ve stojatých a pomalu tekoucích vodách, i silně
eutrofizovaných.
Díky svým nápadným květům jako okrasná vodní rostlina. V místech
vysazení se v příhodných podmínkách (tropy, subtropy) nekontrolovaně šíří a dokáže zcela
zarůst vodní hladinu, což má fatální vliv na původní biotu. Tokozelka extrémně rychle roste,
dokáže zdvojnásobit svou populaci během pouhých 12 dnů. Je zařazena mezi 30 nejhorších
invazních rostlin světa a jedná se patrně o nejhorší invazní vodní rostlinu.
Možnost záměny
Podobným druhem u nás je babelka řezanovitá (Pistia stratiotes) z čeledi
Araceae. Původ a ekologické nároky má s vodním hyacintem téměř totožné. Též se prodává
jako rostlina do akvárií a zahradních jezírek. Babelka má ale zkrácený nezduřelý řapík a celá
rostlina na rozdíl od lysé tokozelky je pýřitě chlupatá.
Zaplevelení
Vysazována jako okrasná rostlina do zahradních jezírek. Přežívá jen
sezónně, neboť přes zimu vymrzá. Při teplotách pod 15 °C téměř zastavuje svůj růst.
Rostlina u nás zatím nepřežívá zimu, proto není důvod ji cíleně regulovat.
Chemická ochrana možná není (vodní biotop). Mechanicky je nejlepší vytrhávání rostlin, dá
se ničit pomocí speciálních sekaček. U mechanických metod je potřeba zamezit sekundárnímu
šíření z úlomků rostlin. Z biologických možností likvidace přicházejí v úvahu některé druhy
herbivorního hmyzu či některé houbové patogeny