Rostlinolékařský portál

Většinou dicyklické, střídání hostitelů spočívá v přeletech mezi nadzemními částmi rostlin topolů (zimní hostitel) a kořeny smrků (letní hostitel).

Zakladatelky (fundatrices) nemají vyvinuté voskové žlázy, okřídlení jarní migranti mají přední křídla s jednou rozvětvenou mediální žilkou.

Dutilky rodu Pachypappa škodí sáním na listech a kořenech, a znesnadňují příjem vody a živit. Vytvářejí velké množství voskových výpotků, které ulpívají na kořenech. Napadené sazenice špatně rostou a mění barvu a nakonec hynou. Vlivem sání se rostliny deformují a vytvářejí s listová hnízda či hálky, které chrání kolonie dutilek proti nepřátelům nebo nevhodným povětrnostním podmínkám.

Většina druhů rodu Pachypappa má holocyklický vývoj (celý vývojový cyklus včetně oboupohlavní generace a vajíčka), u některých druhů je znám také anholocyklický vývoj (množící se pouze partenogeneticky).
Jedná se o poměrně málo prozkoumanou skupinu mšic, o některých druzích se toho dosud nepodařilo mnoho zjistit.

Mohou způsobit závažné škody na smrku ve školkách nebo u mladých výsadeb. Významným druhem je např. dutilka měchýřková (P. marsupialis).

Voskové výpotky znesnadňují použití přípravků na ochranu rostlin. V praxi se uplatňuje střídání dřevin ve školkách nebo desinfekce půdy.

D. Fryč, ÚKZÚZ