Rostlinolékařský portál

Většinou dicyklické, zimním hostitelem jsou topoly (Populus spp.), letními hostiteli jsou byliny čeledě Asteraceae, Apiaceae, Brassicacea a Fabaceae. Některé druhy se množí pouze partenogeneticky. U řady druhů není dosud vývojový cyklus znám.

Velikost těla je 1,5–2,2 mm, zbarvení žlutozelené až šedozelené. Tělo je kryto voskovými výpotky. Sifunkuli nejsou vyvinuty. Zásadním znakem pro určování jsou tykadla, kdy třetí článek má drobnou ostruhu a poslední článek má jen krátký bičík. Identifikace jedinců z kořenů je pomocí morfologických kritérií velmi obtížná nebo nemožná, proto biologické a ekologické nároky jsou známé jen velmi málo.

Zaměnitelné s dutilkami rodu Pachypappa (na třetím článku není ostruha).

Při sání na zimním hostiteli vytváří druhově charakteristické hálky na řapících nebo hlavním listovém žebru.

Většina druhů rodu Pemphigus má holocyklický vývoj (celý vývojový cyklus včetně oboupohlavní generace a vajíčka). Vajíčka přezimují na topolech. Po vylíhnutí na jaře sají zakladatelky na řapících či mladých listech a způsobují tvorbu charakteristické hálky. Monocyklické druhy zůstávají celoročně na zimním hostiteli (např. P. spyrothecae). Dicyklické následně přelétají na letní hostitele, kde sají na kořenech (např. P. bursarius na salátu, P. phelax na mrkvi).

Na zimních hostitelích je hospodářský význam většinou nepatrný. Větší škody mohou působit při přemnožení ve výsadbách v intravilánech měst. Především stresované dřeviny ještě více fyziologicky oslabuje, čímž se snižuje jejich přírůst i odolnost vůči jiným škůdcům, chorobám a abiotickým škodlivým činitelům (sucho). Škodlivost se projevuje zejména na letních hostitelích. Škody na salátu jsou nejzávažnější, dochází ke změnám chuťových vlastností a nelze jej nadále konzumovat. Ostatní škodlivost je pak již podružná: žloutnutí či krnění rostlin. Populace na kořenech znesnadňují taktéž příjem vody a živin, a to díky voskovým výpotkům, které chrání kolonie.

S. Rychlý, D. Fryč, ÚKZÚZ