Rostlinolékařský portál

Téměř výhradně monocyklické, čeleď zahrnuje cca 83 druhů zařazených do 8 rodů. Potravně jsou vázány výhradně na listnaté dřeviny. Více než polovina všech druhů saje v Severní Americe na ořechovcích (Carya spp.), Evropské druhy se vyskytují hlavně na dubech (Quercus spp.) a révě (Vitis spp.), existují zde i zástupci na vrbách (Salix spp.), topolech (Populus spp.), hrušních (Pyrus spp.) a kaštanovnících (Castanea spp.).

Velikost 0,7–1,2 mm, žlutavé až oranžové zbarvení. Tělo má hruškovitý tvar, hřbetní strana je polokulovitě klenutá, břišní naopak zploštělá. Tykadla jsou krátká (mají pouze 3 články!). Sifunkuli a kauda zcela chybí. Křídla jsou v klidu složena naplocho. Některým generacím (např. sexuales) chybí sosák (rostrum). Mšičky mají uzavřený zažívací trakt se zakrnělým konečníkem.

Zaměnitelné s korovnicemi Adelges spp. (taktéž nemají sifunkuli, ale tykadla mají 3–5 článků, potravně jsou vázány výhradně na jehličnany).

Sáním způsobují barevné změny listů, nekrózy nebo zvlnění hran listů. Zhruba polovina druhů patřící do této čeledě způsobuje tvorbu hálek či pseudohálek na listech nebo kořenech.

U zástupců čeledě Phylloxeridae se setkáme s cyklickou partenogenezí a podobně jako u čeledě Adelgidae jsou zcela vejcorodí. Zpravidla se jedná o velmi složité vývojové cykly s pravidelnou fází partenogeneze. Většina znalostí o této čeledi pochází z poznatků vývojového cyklu mšičky révokaze (Viteus vitifolii), která střídavě saje na kořenech a listech svého hostitele, kde vytváří hálky. Tento cyklus je detailně popsán samostatně na RLP.

V našich podmínkách většina druhů nemá hospodářský význam, kromě mšičky révokaze.

S. Rychlý, D. Fryč, ÚKZÚZ