Rostlinolékařský portál

Dicyklická. Prokázána na rostlinách 156 taxonech. 
Zimní hostitel: slivoně (Prunus spp.). 
Letní hostitel: brambor, rajče, jabloň, rýže, hrušeň, leknín aj.  

Dospělci – velikost 1,6–2,9 mm, červenohnědé až olivové zbarvení, světle šedý voskový poprašek na těle. Tykadla mají délku poloviny těla. Sifunkuli mají zduřenou druhou polovinu délky, chvostek je podlouhlý a štíhlý.  Nymfy mohou být také poprášeny světle šedým voskem. Základní barva je hnědá až olivově hnědá (slivoně) nebo červenohnědá až tmavě olivová (na vodních rostlinách). Vajíčka typicky černé barvy, oválného tvaru, o velikosti 0,5–0,6 mm.

 Perokresby apterních (bezkřídlých) a alátních (okřídlených) samic (převzato z Mšice a mšičky na ovocných dřevinách, D. Fryč, 2025)

Jarní kolonie se živí na mladých větvičkách, listových řapících a větvích různých druhů slivoní. Velké kolonie se mohou vyvinout také na leknínech, kde se mšice shromažďují podél listové žilnatiny a napadají i květy. 

Přezimují vajíčka na slivoních a zde také leží těžiště jarních kolonií, které do června obvykle vymírají. Okřídlené formy migrují na letní hostitele v květnu až červnu. Na podzim se opětovně vracejí na slivoně. 
Mají schopnost částečně přežít pod vodou. Navštěvována mravenci. Mšice leknínová se používala jako biologický regulátor vodních plevelů s rýží. Optimální teplota pro rozvoj kolonie je 21 nebo 27°C (vnitřní tempo růstu populace naznačuje, že by teoreticky mohla každé 2,2 dne zdvojnásobit velikost). 

Významný škůdce okrasných rostlin (leknínů, lotosů, ďáblíků, žabníků atd.) a dalších okrasných květin, někdy také meruněk, švestek a velmi zřídka broskví či jiných peckovin. Vektor nejméně 6 rostlinných virů.

Podpora přirozených nepřátel jsou slunéčka, mšicomaři a lumčíci (Aphidius colemani, Lysphlebus fabarum a Praon necans). 

Mšice mají velké množství přirozených nepřátel – pestřenky, slunéčkovití s mnoho druhů z řádu blanokřídlých (Hymenoptera). Zejména při slabém výskytu, který je však z hlediska přenosu virů také nebezpečný, je účinnost přirozených nepřátel vysoká.Při zjištění kolonií mšic je vhodné v závislosti na tom, zda jsou rostliny pěstovány v uzavřených nebo otevřených podmínkách využít přirozených nepřátel mšic, viz výše, nebo využít komerčně dostupných preparátů na bázi parazitoidů (Aphidius spp, Ahpelinus sp., Praon sp.) nebo predátorů (Aphidoletes sp., Chrysopa sp. a Macrolophus sp.). V boji proti mšicím se dále se uplatňují přípravky na bázi entomopatogenních hub např. Lecanicillium spp. nebo Beauveria spp. V přírodě jsou mšice dále napadány houbami rodu Enthomopthorales. Aby byly přípravky na bázi hub účinné, je nutné zajistit dostatečnou vlhkost po aplikaci. Také výtažky rostlin z tabáku nebo citrusů vykazují aficidní účinky. Proti mšicím je možné využít též přípravky na bázi azadirachtinu. Ošetření je nutné opakovat a využít při aplikaci smáčedla, která narušují voskový povrch těla mšic.

Při silném výskytu mšic lze využít chemické přípravky na ochranu rostlin na savé škůdce. Je však důležité brát na vědomí, zda-li při velkém výskytu přirozených nepřátel nebude insekticidní ošetření méně účinné než přirozená regulace.

D. Fryč, S. Rychlý, ÚKZÚZ