Rostlinolékařský portál

Potkan je všežravec, většina jídelníčku se skládá cca z 60–80 % z různých semen trav a obilovin či zeleniny, zbytek tvoří bílkoviny z ptačích vajec (konzumuje vejce domácích i vodních ptáků) nebo masa. Při nedostatku jiné potravy je schopen napadnout větší zvířata až do velikosti králíka.

Potkan obecný dosahuje délky těla 16-27 cm, ocas má potkan 12,5–23 cm, zadní tlapka je dlouhá 3–4,5 cm, ucho má dlouhé 1,8–2,2 cm. Hmotnost se u dospělého zvířete pohybuje v rozmezí 140–500 gramů. Potkan obecný je zbarven hnědošedě, čenich má zaoblený, slabě osrstěné boltce jsou krátké a při přehnutí nedosahují očí (ty jsou menší než u krysy obecné). Ocas je lysý, šupinatý (u krysy obecné kroužkovaný, řídce porostlý), svrchu tmavší než vespod a kratší než tělo.

Potkan bývá často zaměňována s krysou, k čemuž mimo jiné dochází též nevhodným užíváním překladu rodového názvu a to jak z latiny, tak i z anglosaské literatury. Krysa je subtilnější než potkan, délka těla do 25 cm, tenký ocas je delší než tělo. Ušní boltce velké - překlopeny dosahují k oku. Hmotnost do 300 g. Zbarvení jako u potkanů, ale běžné jsou též populace, kde jsou všichni jedinci zcela černí, jindy se světlejším břichem apod.

Vykousané a poškozené rostliny.

Potkan patří mezi jedny z nejinteligentnějších hlodavců v přírodě. Díky přizpůsobivosti svého organizmu a hierarchii potkaních kolonií je schopen přežít i působení důmyslných hubících prostředků. Proto se stal součástí všech velkých měst a větších lidských obydlí, kde mnohem snadněji najde potravu a vhodné podmínky pro přežití. Samice mívá pářící období několikrát do měsíce. Březost trvá 21 až 24 dní, v jednom vrhu mívá obvykle 4–7 mláďat, (jiné údaje udávají 6–10 mláďat), ale není výjimkou vrh o počtu 15 mláďat. Mláďata se rodí holá a slepá, plně osrstěná bývají do 14 dnů, oči otevírají během 14. – 16. dne. Do 3 týdnů jsou kojena. Plně samostatná jsou přibližně po měsíci. Pohlavní dospělost udávají zdroje různě v rozmezí od 1,5 do 4 měsíců. Samice odchovává 3 vrhy do roka, ve výborných podmínkách může mít 5 a více vrhů. Zabřeznout může – podobně jako většina dalších myšovitých – už 24 hodin po porodu. Samice potkanů mají schopnost v rané fázi březosti ukončit tuto březost během nevhodných podmínek nebo zejména z důvodu, že se setká s vhodnějším samcem s lepším genetickým potenciálem.

Hospodářské škody rozhodně nejsou zanedbatelné. Množství skutečně spotřebované potravy se liší podle její kalorické hodnoty. V případě zrnin to činí přibližně do 10 kg na jeden dospělý kus za rok. Z podrobného šetření na lokalitách je známo, že močí, trusem a  lodáním však vyřadí z možnosti dalšího použití minimálně desetinásobné množství. Skutečné škody je velmi těžké odhadnout, protože množství potkanů značně kolísá a odhad jejich počtu je čas od času vypočítávaný interpolací na plochu, či počet obyvatel. V každém případě je to vždy spekulativní a nepřesná hodnota, vzhledem k tomu, že zasídlení terénu potkany je značně nerovnoměrné. Zdravotnický význam: pro člověka a domácí zvířata je především zdrojem leptospir, zvláště původce Weilovy žloutenky (L. icterohemorhagiae). Dále salmonel, toxoplasmy, inf. hepatitid, hemorhagických horeček, Q-horečky, skvrnitého tyfu, trichinelózy (stálý zdroj pro prasata) apod. K přenosu většiny patogenů dochází pouhou kontaminací močí a trusem ve vlhkém prostředí - ve vodě, v hlíně, potravinách a plodinách. K pokousání potkanem dochází v případech, kdy zvíře nemá možnost úniku (v uzavřené místnosti) a když se cítí ohroženo.

Monitoring se provádí nejčastěji vyložením netoxických potravních návnad, které detekují aktivitu hlodavce na základě úbytku návnady (váhový úbytek, známka okusu), který se sleduje v pravidelných intervalech. Návnady je možné umístit přímo do deratizačních staniček, které představují bezpečné krmící místo pro hlodavce a mohou se rovnou dále využít pro následnou aplikaci rodenticidních přípravků. Monitorovací návnady je nutné rozmístit po celém sledovaném prostoru, neboť pouze tak získáme komplexní informaci o využívání prostoru hlodavci. 
Jako monitorovací návnadu je možné použít směs cereálií (obilnin) nebo existují speciální potravní návnady, které bývají vyrobeny ze stejných/podobných surovin jako rodenticidní nástrahy (cereálie, tuky, příchutě), aby byla zajištěna jejich palatabilita (= chutnost). Někteří výrobci rodenticidů vyrábí přímo komplementární produkty monitorovací návnady a rodenticidní nástrahy, které se liší pouze absencí/přítomností účinné látky. 
Dále jsou na trhu monitorovací návnady, které obsahují fluorescenční barvivo. Po pozření této návnady a jejím průchodem trávicím traktem produkuje hlodavec fluorescenčně zbarvený trus, který je možné velmi snadno detekovat ve tmě pomocí speciální kapesní svítilny s UV zářením. Takto osvícený trus jasně září a je snadno viditelný i na vzdálenost několika metrů. Aktivitu hlodavce tedy sledujeme jednak na základě úbytku návnady a dále podle vyhledávání trusu. Stopování fluorescenčně zbarveného trusu navíc pomáhá najít místa průniku hlodavců do objektů nebo zkontrolovat tmavé nepřístupné prostory.

Mezi preventivní opatření, která vedou k omezení přístupu hlodavců a jejich množení, patří: 

• Drobné stavební úpravy a opravy, které pomohou zamezit pronikání hlodavců do objektů (zakrytí štěrbin pod dveřmi, otvorů a trhlin; utěsnění mezer v místech vstupu potrubí, kabelů a jiného vedení; důkladná inspekce i sklepních a suterénních prostor).
• Omezení snadno dostupných úkrytů, ve kterých hlodavci budují svá hnízda/nory a rozmnožují se tam (úklid nepotřebných nebo nefunkčních předmětů, materiálů a technologií uvnitř budov i v jejich blízkém okolí).
• Omezení dostupných zdrojů potravy (skladování rostlinných materiálů v uzavřených nádobách, které jsou odolné proti prokousání; důsledné odstraňování zbytků a odpadů). 

Přirozenými nepřáteli potkanů jsou lasicovité šelmy (tchoř a hranostaj) a výr velký. Mláďata potkanů jsou také potravou menších sov – sovy pálené a kalouse ušatého.

Živolovné pasti slouží pro odchyt živých hlodavců, které je nutné následně humánním způsobem utratit. Pasti jsou určeny buď pro odchyt jednoho, nebo více jedinců najednou a je nutné je pravidelně kontrolovat. Zde je dobré upozornit na zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, který uvádí zakázané metody usmrcování zvířat. 
Sklopné smrtící pasti jsou opatřeny silným pérem (pružinou), které v okamžiku sklapnutí přerazí hlodavci vaz a způsobí rychlou smrt. Pasti pro myši a potkany/krysy se liší nejen ve velikosti, ale také v síle sklopného péra. Sklopné pasti mohou být oddělené od okolního prostředí ochranným krytem, který zajišťuje dodržení hygienických požadavků nebo plní estetickou funkci. Pasti bez zakrytí mohou být aplikovány pouze v místech, kde nehrozí přítomnost jiných druhů živočichů, kteří by se mohli do pasti chytit a být usmrceni nebo zraněni. Pasti je možné nechat na místě nějakou dobu nenatažené, pouze doplněné netoxickou potravní návnadou. To může pomoci, především u potkanů a krys, překonat počáteční neofobii. Když je zaznamenána aktivita hlodavců (úbytek návnady), může být past natažena. 
Elektrické pasti, které usmrtí hlodavce při vstupu do pasti silným zásahem elektrického proudu. Absencí mechanického zásahu zde odpadá následná manipulace s hlodavcem při vyprošťování.

V boji proti hlodavcům v uzavřeném prostředí se používají ú.l. na bázi antikoagulantů nebo např. fosfidu zinku.
Rodenticidy s antikoagulačním účinkem jsou nejvíce preferovanými přípravky pro hubení hlodavců od samého počátku jejich vývoje. Jsou pro hlodavce přijatelné, nevyvolávají obavy z nástrahy, jsou relativně bezpečné při nasazení poblíž chovných zvířat, domácích zvířat a lidí. 
Hlodavci otrávení antikoagulanty hynou na vnitřní krvácení, neboť je poškozena krevní srážlivost a stěna kapilár. Zvířata zahubená antikoagulanty mohou jevit extrémní vymizení barvy kůže, svalů a vnitřností. Výrony (hemoragie) se dají najít v celém těle. Před uhynutím je na zvířeti patrná progredující slabost ze ztrát krve. 
K hubení hlodavců je registrována řada protisrážlivých sloučenin. Až na dvě sloučeniny (bromadiolon a brodifacoum) je k zahubení obvykle zapotřebí opakované krmení po dobu několika dní. Fatální jsou relativně nízké chronické dávky, zatímco stejná dávka toxikantu požitá při jednom krmení nemusí mít na hlodavce signifikantní účinek. To se však může u  jednotlivých antikoagulantů různit. Krmení nemusí vždy probíhat řadu dní bez přerušení. Nicméně při každodenním požití antikoagulantů může dojít k úhynu již třetí nebo čtvrtý den. Optimálních smrtících účinků se dosáhne opakovaným krmením během 10 dnů, přičemž přerušení nesmí být delší než 48 hodin. Další skupinou jsou neantikoagulantní rodenticidy účinné proti potkanům: bromethalin, cholecalciferol (vitamin D3) a zink fosfid. Všechny jsou potenciálně užitečné k užití proti populacím hlodavců, rezistentních vůči antikoagulantům. Formulace bromethalinu a cholecalciferolu slouží jako chronické rodenticidy; aplikují se tak, aby potkani měli příležitost požírat návnadu jednou nebo vícekrát jeden nebo několik dnů. Neantikoagulační rodenticidy, zvláště zink fosfid, jsou stále užitečným nástrojem k rychlé redukci populace hlodavců. Při velkém počtu těchto hlodavců mohou být náklady na nástrahy s touto látkou nižší než na antikoagulanty.

U všech tří druhů synantropních hlodavců (myš, potkan, krysa) se v Evropě vyskytuje rezistence k některým antikoagulantním účinným látkám. 
Rezistence je geneticky podmíněná (přenáší se na potomstvo), způsobuje ji mutace v  genu VKORC1. Mutací je větší počet (doposud jich bylo popsáno desítky) a jejich výskyt je ovlivněn geograficky (v různých oblastech se vyskytují různé mutace). V důsledku křížové rezistence (cross resistance) je rezistence k antikoagulantům II. generace vždy spojena s rezistencí k antikoagulantům I. generace (od více toxických k méně toxických), obráceně to však neplatí. 
Do dnešní doby byla zjištěna rezistence k pěti účinným látkám (warfarin, chlorofacinon, kumatetralyl, bromadiolon, difenakum), ke zbylým třem, nejvíce potentním (flokumafen, brodifakum, difethialon) zatím nebyla v praxi detekována.