Rostlinolékařský portál

Původními hostitelskými rostlinami jsou asijské druhy jedlí např. jedle japonská (Abies firma), j. jehlicovitá (A. holophylla), j. mandžuská (A. nephrolepis), j. sachalinská (A. sachalinensis).
Obecně slouží druhu tyto hostitelské dřeviny: jedle (Abies spp.) (preferovaná) – např. jedle sibiřská (Abies sibirica), borovice (Pinus spp.), modřín (Larix spp.), jedlovec (Tsuga spp.), případně další. Některé hostitelské preference a úspěšnost kolonizace těchto dřevin jsou stále předmětem výzkumu.

Nevyskytuje se.

Úřední detekční průzkum výskytu lýkohuba P. proximus se v ČR provádí od roku 2025.

Dospělec je dlouhý až 2,4–3,2 mm, černě zbarvený s odstínem černé až hnědé barvy (do hnědočervena) na krovkách. Nohy jsou tmavě červené; tykadla jsou žlutočervená. Oči jsou rozděleny na dvě části. Břicho je pokryto dlouhými a hustými světlými chlupy směřujícími dozadu. Předohruď je širší na bázi a zužuje se směrem k přednímu okraji. Celý povrch krovek je pokryt silnými, mírně vystupujícími šedožlutými šupinami.
Vajíčka jsou bílá, široce oválná a (asi 0,8 mm dlouhá). 
Larva je bílá, beznohá, krátce rohlíčkovitě prohnutá s dobře viditelnou silně sklerotizovanou hlavou hnědé barvy. Larvy procházejí třemi vývojovými stupni. 
Kukla je hned po vytvoření průsvitná, později mléčně bílá s dobře rozlišitelnými částmi těla jako u dospělého brouka. Fáze kuklení trvá asi 7 dní. Dospělá kukla je žlutá.

S ostatními druhy rodu Polygraphus (lýkohub matný (P. poligraphus), P. subopacus – žijící v Evropě).

Druh napadá primárně oslabené stromy, slabě rostoucí, odumírající, čerstvě pokácené dřeviny nebo polomy. Může napadnou ale i zdravé dřeviny. Na začátku vytvoří vstupní otvor do kůry o průměru asi 2 mm (stejného průměru jsou také výletové otvory). Napadení je situováno na kmen a silné větve. 
Vnější znaky indikující přítomnost v porostech jedle jsou následující: výrazné stékání pryskyřice na kmenech živých stromů, výletové otvory (2 mm) na kmenech a silných větvích a přítomnost jemných narůžovělých hnědých pilin ve spodní části kmene stromu nebo kolem stromu. Později napadené stromy snadno poznáme podle přítomnosti červených jehlic na některých větvích ve spodní části koruny stromu (nebo na všech větvích po 2–4 letém napadení), což může být doprovázeno současnou přítomností odumřelých stromů v lese (porost, bez jehličí a četnými výstupními otvory na kmenech stromů). 
První známky přítomnosti škůdce uvnitř stromu jsou: vstupní nebo výletové otvory otvory (2 mm) vyplněné pryskyřicí; v některých případech jasně oranžové nekrotické skvrny (až 10 mm v průměru) v tkáních lýka způsobené fytopatogenními houbami, zejména Ophiostoma sp. Ve spojitosti s houbami, které přenáší způsobuje barevné změny dřeva a nekrózy cévních tkání. Při úspěšné kolonizaci jsou vnitřními znaky přítomnosti charakteristické vodorovné chodby pod kůrou (obvykle dvouramenné matečné chodby pod kůrou v lýkové vrstvě (až do běli). Při vysokých populačních hustotách jsou uspořádány náhodně). Lze také nalézt trojramenné nebo čtyřramenné matečné chodby; mají tvar radiálně se rozbíhajících paprsků nebo hvězdicovitých vzorů. Matečný chodbový systém bývá dlouhý 2–3 cm, výjimečně 5–6 cm.

Symptomy je možné si splést se symptomy vytvářenými jinými druhy lýkožroutů napadajícími oslabené a zdravé stromy.

Některé detaily týkající se životního cyklu jsou ještě neobjasněné a jsou stále předmětem výzkumu. 
Samec vytvoří vstupní otvor a vykouše chodbičku do kůry směrem k lýku. Samice přitahována feromonem samečka proniká do chodbičky, kde se páří se samečkem. Poté samička vyžírá matečné chodby – nejčastěji dvě (dvouramenná chodba), ale můžou být vytvořeny i tři nebo čtyři (v současnosti je toto stále předmětem výzkumu). Chodby vyžírá kolmo na růst kmene (vodorovně). Do okrajových částí chodeb klade při žíru samička vajíčka a larvy pak následně vyžírají kolmé chodby na chodbu matečnou ve kterých se na konci žíru kuklí v kukelní komůrce, která může zasahovat až do bělového dřeva. Chodby jsou obecně vedeny v lýku až bělové části dřeva. Po vylíhnutí zůstávají mladí brouci nějakou dobu v chodbách, kde jim dozrávají reprodukční orgány a po dozrání vytvářejí výletové otvory a létají na nové hostitelské stromy. Brouci, kteří se objeví na podzim (druhá generace), přezimují v chodbách pod kůrou a v další sezóně opouštějí po přezimování na jaře stromy. Společně s dospělými brouky mohou za určitých podmínek přezimovat také larvy posledního vývojového stupně a kukly. 
Na ruském Dálném východě a na západní Sibiři má dvě generace ročně. První se vyvíjí od poloviny května do poloviny července, druhá v srpnu až září. V některých případech se generace překrývají a v případě nevhodných podmínek může druh vytvořit pouze jednu generaci ročně (bionomie druhu v podmínkách střední Evropy není plně objasněná a často se jedná o sofistikované předpovědi). Nejdůležitější roli v komunikaci (vyhledávání partnerů, shromažďování) hrají feromony. Zajímavostí jsou akustické signály, které vytvářejí obě pohlaví a jsou předmětem výzkumu. 
Dle pozorování létají dospělci za slunečných a klidných (bezvětrných) dnů s teplotou vzduchu nad +15 °C. Větrné počasí a nedostatek slunce, stejně jako vysoké srážky přerušují let dospělců a prodloužit tak dobu letu.

Aktivně: Obecně platí, že po výletu z hostitelské dřeviny si dospělí brouci vybírají stromy v okruhu 50 m, i když někteří mohou překonat vzdálenosti přesahující 100 m, aby vytvořili nové kolonie. V oblasti Bajkalu se zvětšilo rozšíření během 7 let (od roku 2014 do roku 2021) až na 95 km s rychlostí expanze 13–14 km/rok. 
Pasivně: S hostitelskou rostlinou, což jsou potenciálně dřeviny z čeledi borovicovité (Pinaceae) dovážené

Přímé škody žírem a přerušení svazků pro pohyb živin. Zdravé stromy odumřou od prvních příznaků napadení v rozmezí 1–(2) 4 let. 
Přenašeč houbového patogena Grosmannia aoshimae. Druh vytváří také určitý vztah s houbami Ophiostoma spp. (O. aoshimae, O. rectangulosporium) a Leptographium sibirica. Jejich role v životě tohoto škůdce není zatím objasněna. Ve svém původním areálu si brouci vybírají větrem spadlé a větrem polámané stromy, pořezané kmeny i živé stromy oslabené abiotickými (požár) a biotickými (patogeny, fytofágní hmyz) vlivy. 
V nově obsazeném areálu napadá lýkohub kromě oslabených a popadaných stromů živé i zdravé porosty A. sibirica. Ohniska se obvykle vyskytují v lesních monokulturách nebo porostech, kde převažuje jedle, ale škůdce může napadnout i izolované jedle ve smíšených lesích a městských výsadbách.

V ČR není doposud přítomen. Nejbližší areálem výskytu je evropská část Ruska (údaje z roku 2022 o omezeném výskytu).

Lýkohub P. proximus se podle prováděcího nařízení Komise (EU) 2019/2072, přílohy II řadí mezi karanténní škodlivé organismy pro EU, jejichž výskyt není na území EU znám. Druh je rovněž zařazen v Seznamu A2 Evropské a středozemní organizace pro ochranu rostlin (EPPO).

V porostech je hlavní detekční metodou vizuální kontrola kmenů, stromů, větví a podrobné prohlížení pletiv kůry a lýka pod místy poblíž vstupních/výletových otvorů. Kontrolovat živé i mrtvé stromy, padlé stromy např. po bouřce. Slabé napadení stromů je někdy obtížné vizuální kontrolou v porostu odhalit.

K obecným preventivním opatřením se řadí včasné odhalení napadení dřevin, dále odstraňování polomů v porostu, případně silně poškozených nebo odumírajících dřevin. 
Rezistentní kultivary neexistují.

Povolenými přípravky na ochranu rostlin (např. s účinnými látkami ze skupiny pyretroidů). Alternativní chemické přípravky (přírodní látky, atd.) nejsou doposud používány nebo neexistují.

P. Tóth, L. Víchová, ÚKZÚZ