Rostlinolékařský portál

Hlavním hostitelem T. indica je pšenice setá (Triticum aestivum). Dalšími hostiteli jsou pšenice tvrdá (Triticum durum), tritikale (x Triticosecale) a žito seté (Secale cereale). V inokulačních pokusech vykazovaly různé stupně náchylnosti mnohoštět (Aegilops spp.), sveřep (Bromus spp.), jílek (Lolium spp.) a Oryzopsis.

Nevyskytuje se.

Úřední detekční průzkum výskytu T. indica se v ČR provádí od roku 2025.

Pokud není míra napadení vysoká, je velmi obtížné v terénu odhalit napadení patogenem T. indica. Patogen přímo infikuje po vymetání pšenice její klasy. Tato sněť napadá jen jednotlivé obilky a zpravidla jen částečně. Je-li napadení slabší, objeví se černé body nad embryem v podélné rýze obilky. Je-li napadení pletiv silné, pletivo podél rýhy a část endospermu je nahrazena masou teliospor, které mají zápach rozkládajících se ryb (trimethylamin). Teliospory jsou tmavě načervenalé, matně až tmavě hnědé.

Příznaky na obilce (černé špičky) při slabé infekci je možné zaměnit s černěmi (Alternaria spp.). Při silné infekci, kdy je obilka přeměněna v hálku, je možná záměna s dalšími druhy z rodu Tilletia (T. controversa, T. tritici, T. foetida). Ve sklizeném zrnu obilí pocházejícího z mimoevropských zemí se mohou vyskytovat teliospory různých druhů snětí, které lze zaměnit s T. indica, jako např. teliospory Tilletia walkeri, T. horrida a T. ehrhartae.

Za vhodných povětrnostních podmínek a v přítomnosti citlivého hostitele teliospory klíčí (vytvoří promycel) na povrchu půdy. Na vrcholu promycelu lze nalézt 65–180 haploidních vláknitých primárních sporidií (basidiospor). Ty se uvolňují a větrem nebo deštěm (kapkou vody) jsou přeneseny na povrch listů. Zde vyklíčí, vytvoří mycelium, ze kterého se uvolňují sekundární sporidie (balistospory). Primární a sekundární sporidie jsou primárním zdrojem infekce. Sekundární sporidie opět klíčí a opakovaně se tvoří nové sporidie, které ulpívají na horních listech až na vyvíjejícím se vrcholu rostliny. Klíčící sekundární sporidie proniknou přes průduchy do plev, pluch a plušek. Hyfy rostou mezibuněčně přes plevy, pluchy, plušky, popř. vřeteno až do vyvíjející se obilky. Šíření patogenu probíhá systémově z míst primární infekce do sousedních klásků a kvítků. Infikované klásky jsou zdrojem opakovaných cyklů produkce sporidií a představují sekundární zdroj infekce. V infikovaných obilkách se tvoří množství diploidních teliospor, které se uvolňují při sklizni a zůstávají v půdě. Mohou být přeneseny větrem, zemědělskou technikou nebo osivem na nová stanoviště. Pro infekci klásků jsou nejpříznivější teploty 8–20 °C a vysoká vlhkost vzduchu spojená se slabými dešťovými přeháňkami a zataženým počasím.

Teliospory sněti jsou přenášeny větrem, především při sklizni a zůstávají v půdě životaschopné až 5 let. Dále je patogen přenášen zemědělskou technikou. Teliospory mohou procházet také bez poškození trávicím traktem zvířat, což umožňuje přenos patogenu chlévským hnojem. Teliospory však mají pouze počáteční roli v epidemii sněti. Opakované cykly produkce sporidií poskytují více inokula než teliospory T. indica. Sekundární sporidie jsou také schopna klíčit a množit se na listech a pluchách rezistentní pšenice, čímž mohou poskytnout velké množství inokula pro infekci přenášenou vzduchem. 
Hlavním způsobem šíření na dlouhé vzdálenosti je přenos s infikovanými nebo kontaminovanými semeny v rámci mezinárodního obchodu.

T. indica je houbový patogen způsobující snětivost pšenice. V prvních letech po zavlečení patogenu je poškození plodin obvykle malé. Infekce je zpravidla pouze v několika málo obilkách v klasu, díky čemuž je nemoc mnohem méně nápadná než u jiných snětí, které infikují celý klas. Patogen je mnohem obtížnější odhalit a může vést k rozsáhlé infekci porostu pšenice, než se projeví dobře rozpoznatelné příznaky. Patogen je téměř nemožné vymýtit z půdy a teliospory zůstávají v zamořené půdě životaschopné až 5 let. Ztráty na výnosu mohou být u náchylných odrůd občas vysoké, ale hlavní vliv má na kvalitu semen. Studie neodhalily žádné nepříznivé účinky na zdraví, ale pokud je zrno infikováno ze 3 a více %, má nepříjemnou vůni rozkládajících se ryb. V důsledku nízké kvality mohou být ztráty vysoké. Kromě toho by byl omezen vývoz obilí do zemí, kde se pěstuje pšenice a které jsou v současnosti prosté T. indica. Kontrola vyváženého obilí by byla nákladná a bylo by nutné zavést řadu opatření, aby byly splněny fytosanitární požadavky dovozců. 
T. indica má v řadě zemí světa status karanténního škodlivého organismu.

Patogen je rozšířen v částech jižní a jihozápadní Asie (především v severozápadní Indii a přilehlých zemích), Jihoafrické republice a také v Severní Americe; zde byl jeho výskyt omezen na oblast v severozápadním Mexiku až do roku 1996, kdy byl hlášen z Arizony.

Sněť T. indica se podle prováděcího nařízení Komise (EU) 2019/2072, přílohy II, řadí mezi karanténní škodlivé organismy pro EU, jejichž výskyt není na území EU znám. Patogen je rovněž zařazen v Seznamu A1 Evropské a středozemní organizace pro ochranu rostlin (EPPO).

I když může být obtížné rozpoznat příznaky, je možné provést v době zralosti před sklizní prohlídku porostu. Během prohlídky porostu jakákoli zjištěná změna barvy obilek musí být mikroskopicky prohlédnuta pro vyloučení charakteristických teliospor T. indica. Pro účely karantény by mělo být osivo testováno na přítomnost houbového patogenu omývací metodou. Přímá vizuální kontrola suchých obilek je nedostatečná, protože nízký výskyt patogenu nemusí být detekován. Ale i minimální zamoření semen může kontaminovat zdravé partie semen.

Při zjištění výskytu sněti T. indica na území ČR by ÚKZÚZ nařídil mimořádná rostlinolékařská opatření k eradikaci ohnisek výskytu.

E. Bergová, ÚKZÚZ