Rostlinolékařský portál

Rod Choristoneura zahrnuje 54 druhů, z toho 7 druhů se vyskytuje v Evropě. Fytosanitární význam pro EU mají druhy severoamerické. Druhy z druhového komplexu C. fumiferana, konkrétně C. carnana, C. fumiferana, C. lambertiana, C. occidentalis, C. orae, C. pinus a C. retiniana, jsou vázány na jehličnany z rodů borovice (Pinus spp.), douglaska (Pseudotsuga spp.), jedle (Abies spp.), jedlovec (Tsuga spp.), modřín (Larix spp.) a smrk (Picea spp.). Zbývající druhy jsou polyfágní, jejich housenky se vyvíjejí např. na rostlinách z rodů brusnice (Vaccinium spp.), hrušeň (Pyrus spp.), jabloň (Malus spp.), líska (Corylus spp.), ostružiník (Rubus spp.), řečík (Pistacia spp.), slivoň (Prunus spp.), topol (Populus spp.) a na několika bylinných druzích. Zatímco housenky C. conflictana a C. rosaceana se mohou živit i některými jehličnany, housenky C. parallela se vyvíjejí pouze na krytosemenných rostlinách.

Nevyskytují se.

Úřední detekční průzkum výskytu obaleče C. conflictana v ČR byl uskutečněn v roce 2015, a to vizuální kontrolou topolů a také pomocí feromonových lapačů. Průzkum byl zaměřen na topoly v parcích, alejích, podél vodních toků, v lesních porostech a také na porosty i matečnice topolů pro energetické využití. Výskyt obaleče C. conflictana na území ČR nebyl zjištěn. 
Detekční průzkum výskytu karanténních druhů rodu Choristoneura bude proveden v roce 2026.

Přední křídla obalečů rodu Choristoneura jsou lichoběžníkovitá až obdélníkovitá, často s kresbou, zatímco zadní křídla jsou spíše šedivá či hnědavá. Rozpětí křídel je obvykle v rozmezí 10–35 mm. C. conflictana má přední křídla šedá se třemi nezřetelnými a variabilními tmavšími hnědými páskami, C. fumiferana má přední křídla převážně šedá s tmavě hnědými skvrnami, dospělci C. occidentalis jsou obvykle skvrnití, oranžovohnědí nebo rezavě zbarvení, občas šedí, dospělci C. rosaceana mají kresbu na předních křídlech variabilní, ale většina jedinců má tři šikmé pásky od předního k zadnímu okraji. Sedící dospělci mají charakteristickou zvonkovitou siluetu. 
Vajíčka jsou malá, obvykle světle zelená, oválná, 1–1,2 mm dlouhá. Jsou kladena ve shlucích, u C. fumiferana v překrývajících se chomáčcích obsahujících okolo 20 kusů podél spodní strany jehlic, u C. occidentalis ve střechovitých hromádkách po 30–60 kusech na spodní stranu jehlic, u C. conflictana po 60–450 kusech, a to obvykle na svrchní stranu listů, u C. rosaceana na svrchní stranu listů v hromádkách po 250 i více kusech, tyto hromádky mají nepravidelný zaoblený tvar a jsou pokryty průsvitným zeleným sekretem. 
Housenky mají proměnlivou barvu, mladé housenky jsou obvykle žlutavé až žlutozelené, s tmavou hlavou. Dorůstají podle druhu 22–35 mm. Starší housenky obvykle tmavnou. U C. conflictana jsou světle šedozelené až téměř černé, s tmavými skvrnami, u C. fumiferana jsou tmavě hnědé se světlými tečkami podél hřbetu, dospělé housenky C. occidentalis mají olivové až červenohnědé tělo s výraznými slonovinovými skvrnami na bázi štětin, u C. rosaceana jsou starší housenky zelené až žlutavě zelené. Kukly C. conflictana jsou dlouhé 10–17 mm, zpočátku světle zelené, brzy ale ztmavnou a jsou červenohnědé až černé. 
Kukly C. fumiferana jsou tmavě zelené až hnědé, kukly C. occidentalis jsou 12–16 mm dlouhé, červenohnědé, silně se zužující od hlavy ke konci zadečku. Kukla C. rosaceana je zpočátku světle zelenohnědá, v průběhu vývoje ztmavne do tmavě červenohnědého zbarvení. Je dlouhá 10–11 mm a má dvě řady drobných ostnů na hřbetní straně většiny zadečkových článků.

Dospělci mohou být zaměněni za jiné druhy obalečů, housenky za jiné druhy obalečů nebo motýlů jiných čeledí.

K hlavním příznakům u jehličnanů se řadí poškození pupenů a jehličí žírem housenek a výskyt pavučinek spřádaných housenkami. V lesních porostech je ale zjištění těchto příznaků při slabém napadení obtížné. Při silném napadení může dojít až k defoliaci stromů. U krytosemenných rostlin jsou hlavními příznaky při nízkých až středních hustotách populace poškození listů žírem housenek vedoucí k jejich skeletování a žloutnutí, tvorba pavučinek na listech a spřádání a rolování listů hedvábnými vlákny housenek. Při silném napadení může rovněž docházet k defoliaci.

Příznaky je možné zaměnit za příznaky poškození jinými druhy obalečů nebo motýlů jiných čeledí, popřípadě jiných žravých škůdců.

V původních areálech výskytu mají karanténní obaleči rodu Choristoneura většinou jednu generaci ročně (tzv. univoltinní druhy), s výjimkou poddruhu C. occidentalis biennis, který má jednu generaci každé dva roky, druhu C. parallella, který má dvě generace za rok (bivoltinní druh), a druhu C. rosaceana, která má jak populace vytvářející ročně jednu generaci, tak i populace vytvářející ročně dvě generace. Housenky druhů z druhového komplexu C. fumiferana se začínají živit jehličím, ale u některých druhů (C. lambertiana, C. occidentalis, C. pinus) mladé housenky v prvním instaru rychle pronikají do květů nebo šišek. Housenky procházejí 5–8 larválními instary a kuklí se v zápředcích na poškozených listech nebo ve srolovaných listech, na výhoncích, větvích nebo kmenech. Motýli se líhnou v létě, kdy také kladou vajíčka a kdy je lze zjišťovat, kromě C. parallella a bivoltinních populací C. rosaceana, majících dvě období kuklení a dvě období líhnutí dospělců, jedno na jaře a jedno v létě. Všechny neevropské druhy rodu Choristoneura přezimují ve stadiu housenky v zápředku.

Obaleči rodu Choristoneura se mohou šířit přeletem dospělců na střední vzdálenosti, až 20 km za rok. Přelety s pomocí větru mohou být ještě delší, zejména při vysoké populační hustotě určitého druhu. Maximální zaznamenaná vzdálenost činí 450 km za rok. Housenky se mohou při hledání potravy šířit přelézáním nebo přelétáním s pomocí spřadených vláken i o několik set metrů. Na velké vzdálenosti je přenos možný s hostitelskými rostlinami nebo řezanými větvemi, na nichž se nacházejí přezimující housenky. Šíření je možné i s plody hostitelských rostlin, včetně šišek jehličnanů, s kulatinou hostitelských dřevin s kůrou i se samostatnou kůrou hostitelských dřevin.

Druhy z druhového komplexu C. fumiferana způsobují značné škody v boreálních jehličnatých lesích Severní Ameriky. Jejich občasné přemnožení způsobuje vážnou defoliaci a odumírání stromů na rozsáhlých plochách. Obaleč C. fumiferana je považován za nejškodlivější druh ožírající jehličí v severoamerických lesích. Ohniska výskytu se mohou rozšířit na velké plochy a silné výskyty mohou trvat několik let. Silná ohniska výskytu u jedle balzámové (Abies balsamea) na začátku dvacátého století způsobila 45% úmrtnost stromů ve východní Kanadě. Obaleč C. rosaceana je považován za hlavního škůdce třešní pěstovaných v povodí řeky Columbia v severním Oregonu. Housenky C. rosaceana se živí primárně listy, některé se však zavrtávají i do plodů, zejména při vysoké populační hustotě. Propuknutí výskytu C. conflictana může trvat 2–3 roky a způsobit rozsáhlou defoliaci topolu osikového (Populus tremuloides) na ploše až 25 000 km². Housenky obaleče C. parallela způsobují hnědnutí výhonků a přímé poškození plodů klikvy velkoplodé (Vaccinium macrocarpon). Ve státu New Jersey byl tento obaleč považován za nejvýznamnějšího škůdce klikvy velkoplodé, někdy škodil i na růžích ve sklenících. Vzhledem k tomu, že klimatické podmínky v regionu EU jsou obdobné klimatickým podmínkám v řadě oblastí Severní Ameriky, je pravděpodobné, že jsou vhodné i pro usídlení karanténních druhů rodu Choristoneura.

 

Uvedené druhy obalečů rodu Choristoneura se podle prováděcího nařízení Komise (EU) 2019/2072, přílohy II, řadí mezi karanténní škodlivé organismy pro EU, jejichž výskyt není na území EU znám a jejichž zavlékání do EU a rozšiřování v EU je zakázáno. Ochranu proti zavlečení karanténních druhů obalečů rodu Choristoneura zabezpečují i fytosanitární opatření spočívající v praktickém zákazu dovozu hlavních hostitelských rodů jehličnanů a topolů určených k pěstování ze zemí, v nichž se tyto druhy vyskytují, zvláštní požadavky stanovené pro dovoz dřeva jehličnanů a topolů s kůrou, zákaz dovozu kůry topolů ze severoamerických zemí a zvláštní požadavky pro dovoz samostatné kůry jehličnanů. 
Obaleči C. conflictana, C. fumiferana, C. occidentalis occidentalis a C. rosaceana jsou zařazeni v Seznamu A1 Evropské a středozemní organizace pro ochranu rostlin (EPPO), v němž jsou uvedeny škodlivé organismy, které se nevyskytují na území EPPO a které EPPO doporučuje členským státům regulovat jako karanténní škodlivé organismy.

Detekční a vymezovací průzkumy by měly být založeny na odchytu dospělců obalečů a na vizuálním zjišťování přítomnosti vývojových stadií obalečů (vajíčka, housenky, kukly, dospělci) a jejich symptomů (poškození listů, defoliace, pavučinky vytvořené housenkami na listech). Riziková území jsou území v okolí rizikových lokalit, kde probíhá dovozní kontrola, skladování, zpracování, prodej, výsadba a jiná manipulace s hostitelskými rostlinami nebo částmi těchto rostlin (řezanými větvemi, plody včetně šišek jehličnanů, neodkorněnou kulatinou i samostatnou kůrou), které lze dovážet ze Severní Ameriky. Pro detekční průzkumy v jehličnatých lesích je nejpraktičtější metodou odchyt dospělců pomocí feromonových lapačů v kombinaci s vizuálními prohlídkami v dalších územích, např. v lesních a okrasných školkách a na plantážích vánočních stromků. Jako doplňkovou metodu průzkumu lze využít světelné lapače, neboť většina druhů obalečů včetně druhů rodu Choristoneura je aktivní za šera nebo v noci a je lákána světlem. Nevýhodou odchytu do světelných lapačů je, že nejsou selektivní tak jako feromonové lapače. Přestože se přesné načasování vhodného období pro průzkum liší v závislosti na druhu, dospělce lze obvykle zjišťovat v létě a housenky téměř po celý rok. Identifikace na úrovni druhu je možná jak pomocí morfologických určovacích klíčů, tak metodami molekulární biologie. Preferovány jsou metody molekulární identifikace, neboť těmito metodami lze identifikovat všechna vývojová stadia, vyloučit původní evropské druhy a určit i poddruhy C. occidentalis.

Při zjištění výskytu karanténních druhů obalečů rodu Choristoneura na území ČR by ÚKZÚZ nařídil mimořádná rostlinolékařská opatření k eradikaci jejich ohnisek výskytu.

Preventivní opatření jsou uvedena v části FYTOSANITÁRNÍ REGULACE.

T. Růžička

EFSA (European Food Safety Authority), Ipekdal K., Rassati D., Battisti A., Bjorklund N., Camilleri M., Rzepecka D., Jaques Miret J.A., Carotti L. and Salinari F., 2025: Pest survey card on non-EU Choristoneura spp. EFSA supporting publication 22(8): EN-9181 
EFSA Panel on Plant Health 2019: Pest categorisation of non-EU Choristoneura spp. EFSA Journal 2019;17(5):5671 
EPPO 2025: EPPO Global Database Choristoneura
Kapitola P., Kroutil P., Růžička T., Řehořová H., Topičová B., 2017: Karanténní škodlivé organismy na lesních dřevinách. ÚKZÚZ. 102 s. ISBN: 978-80-7401-149-8 
Prováděcí nařízení Komise (EU) 2019/2072 ze dne 28. listopadu 2019, kterým se stanoví jednotné podmínky pro provádění nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/2031, pokud jde o ochranná opatření proti škodlivým organismům rostlin, a kterým se zrušuje nařízení Komise (ES) č. 690/2008 a mění prováděcí nařízení Komise (EU) 2018/2019