Rostlinolékařský portál

Tesařík O. hirta je široce polyfágní druh. Napadá přes 200 druhů dřevin z různých čeledí. Kromě původních novozélandských druhů se jeho hostitelské spektrum rozšířilo na řadu rostlin introdukovaných na Nový Zéland, včetně hospodářsky významných ovocných, lesních a okrasných stromů a keřů. K hostitelským rodům patří např. akácie (Acacia spp.), borovice (Pinus spp.), brusnice (Vaccinium spp.), bříza (Betula spp.), citroník (Citrus spp.), cypřišek (Chamaecyparis spp.), dub (Quercus spp.), hrušeň (Pyrus spp.), jabloň (Malus spp.), jasan (Fraxinus spp.), kamélie/čajovník (Camellia spp.), kaštanovník (Castanea spp.), olše (Alnus spp.), ořešák (Juglans spp.), růže (Rosa spp.), slivoň (Prunus spp.), topol (Populus spp.) a vrba (Salix spp.). Hostitelskou rostlinou je i réva vinná (Vitis vinifera).

Nevyskytuje se.

Úřední detekční průzkum výskytu tesaříka O. hirta v ČR dosud nebyl proveden.

Dospělci mají délku těla 11–31 mm, přičemž samice jsou větší než samci. Brouci jsou červenohnědí až černohnědí s hnědými až červenohnědými krovkami. Na svrchní straně štítu se nacházejí výrazné příčné vrásky a světle žluté chloupky. Povrch krovek je pokrytý světle žlutými chloupky a hrubými tečkami. Štítek a části hlavy okolo očí jsou intenzivně žlutě zbarvené. Tykadla samců jsou o něco delší než tělo a u samic přibližně stejně dlouhá jako tělo. 
Vajíčka jsou 2–2,2 mm dlouhá, bělavá a protáhlá, s jemným voskovým vzorem na povrchu. 
Larvy dorůstají 25–40 mm, jsou válcovité a krémově bílé se zvětšenou hlavou nesoucí pár tmavě hnědých až černých kusadel. Každý článek je na hřbetní straně příčně vyvýšený. 
Kukla je dlouhá 20–25 mm, na zadečku s krátkými černými trny.

Dospělci i larvy mohou být zaměněni za jiné druhy tesaříků.

Prvním příznakem napadení je vadnutí a odumírání listů a výskyt dřevní drti a trusu na listech, větvích, kmenech, nebo na povrchu země. Napadené rostliny jsou oslabené a náchylné k polámání. Při silném napadení mohou rostliny odumřít.

Příznaky je možné zaměnit za příznaky poškození jinými druhy tesaříků nebo jinými dřevokaznými škůdci.

Na Novém Zélandu potřebuje tesařík O. hirta k dokončení svého životního cyklu alespoň dva roky. Přezimuje larva. Dospělci se líhnou mezi začátkem září a začátkem února. Žijí jeden až dva měsíce a samice mohou během svého života naklást okolo 50 vajíček. Dospělci se živí převážně pylem a nektarem různých rostlin a občas i listy, ale nezpůsobují hospodářské škody. Páření, kladení vajíček a úživný žír dospělců probíhá v noci. Brouci se přes den ukrývají pod listy nebo ve štěrbinách. Samice kladou vajíčka jednotlivě na spoje listů a větví, do prasklin v kůře a do čerstvých ran po prořezávání. Inkubační doba vajíček je v závislosti na teplotě 9 až 13 dní. 
Vylíhlé larvy se zavrtávají do bělového a následně do jádrového dřeva hostitelských rostlin. Larvy si často vytvářejí podélné chodbičky s řadou bočních otvorů pro vyhazování trusu po každých 8 až 12 cm. Občas mohou larvy proniknout do kořenů nebo okroužkovat tenčí větve. Před zakuklením larva odtrhne tenké kousky dřeva a sbalí je do dvou těsných plátků dlouhých asi 1,77 cm a vzdálených 2,5 cm, mezi nimiž se zakuklí. Období kukly trvá asi 3 týdny.

V místech výskytu se dospělci šíří přelety, ale vzdálenost, kterou mohou urazit, není známa. Při mezinárodním obchodu se tesařík O. hirta může šířit v napadených rostlinách určených k pěstování. Dosud byl tento přenos zaznamenán v rostlinách rodu wistárie (Wisteria sp.) dovezených z Nového Zélandu do Spojeného království.

O. hirta je jedním z nejběžnějších druhů hmyzu na Novém Zélandu. Napadá široký okruh ovocných dřevin, ale i topoly vysazované jako větrolamy a okrasné rostliny. Napadá také téměř všechny komerčně pěstované druhy citrusů na Novém Zélandu. K největším škodám na citrusech dochází na Severním ostrově, zejména v regionech Northland a Gisborne. Další závažné škody působí na révě vinné. Velká část území EU je klimaticky vhodná pro usídlení tohoto tesaříka. Zatímco pravděpodobnost průniku tesaříka na území EU není vysoká, pravděpodobnost jeho usídlení po případném zavlečení je velmi vysoká.

Tesařík O. hirta má původní areál rozšíření na Novém Zélandu, přičemž běžnější je na Severním ostrově a severu Jižního ostrova.

Tesařík O. hirta je od roku 2019 zařazen mezi karanténní škodlivé organismy, které se nevyskytují na území EU a jejichž zavlékání do EU a rozšiřování v EU je zakázáno. 
Tesařík je rovněž zařazen v Seznamu A1 Evropské a středozemní organizace pro ochranu rostlin (EPPO), v němž jsou uvedeny škodlivé organismy, které se nevyskytují na území EPPO a které EPPO doporučuje členským státům regulovat jako karanténní škodlivé organismy.

Přestože mají dospělci noční aktivitu, nejsou vábeni světlem. Detekční průzkum by měl kombinovat vizuální sledování příznaků a dospělců s následným odběrem vzorků větví při zjištění podezřelých příznaků. Sledování výskytu dospělců se provádí od začátku jara do konce léta. Sledování příznaků poškození larvami a odběr vzorků z větví lze provádět po celý rok.

Při zjištění výskytu tesaříka O. hirta na území ČR by ÚKZÚZ nařídil mimořádná rostlinolékařská opatření k eradikaci ohnisek výskytu škůdce

Ochrana v porostech spočívá v rychlém odstraňování a likvidaci napadených rostlin, popřípadě jejich napadených částí.

T. Růžička

EFSA (European Food Safety Authority), Lázaro E., Vanaclocha P., Vicent A. and Delbianco A., 2023: Pest survey card on Oemona hirta. EFSA supporting publication 2023: EN-7975.
EPPO 2014: Revised Pest risk analysis for Oemona hirta. Lastly revised in 2025. EPPO, Paris. 
EPPO 2025: EPPO Global Database Oemona hirta. 
EPPO 2025: Oemona hirta. EPPO datasheets on pests recommended for regulation. (accessed 2025-20-10) 
Prováděcí nařízení Komise (EU) 2019/2072 ze dne 28. listopadu 2019, kterým se stanoví jednotné podmínky pro provádění nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/2031, pokud jde o ochranná opatření proti škodlivým organismům rostlin, a kterým se zrušuje nařízení Komise (ES) č. 690/2008 a mění prováděcí nařízení Komise (EU) 2018/2019.