Rostlinolékařský portál

Ektoparazitoidi larev vrubounovitých brouků (zlatohlávků, listokazů, listopasů, chroustků, nosorožíka).

Zdravá, heterogenní krajina s dostatkem mikrostanovišť a kvetoucích rostlin poskytujících potravu dospělcům. 
Upřednostnit selektivní pesticidy v době výskytu dospělců, kteří jsou nejcitlivějším vývojovým stádiem k insekticidům (při pohybu na rostlinách přijdou do styku s postřikem).

Středně velké až velké druhy (10–46 mm). Žahalka obrovská (Megascolia maculata) je největším druhem žahadlových blanokřídlých v Evropě. Zbarvení je výrazně černožluté, nohy a části těla hustě ochlupené, křídla často zakouřená, s nezřetelnou plamkou. Tykadla mají u samic 12, u samců 13 článků. Břicho zespodu mezi 1. a 2. sternitem s hlubokým zářezem. Na posledním tergitu samců jsou 3 trny. 
V ČR 4 druhy, z nichž žahalka žlutoskvrnná (Colpa sexmaculata) je u nás vyhynulá, s nejbližším výskytem na jižním Slovensku. V Evropě 40 druhů.

Podobní na další druhy žahadlových, od kterých se odliší podle zbarvení těla a křídel.

Larvy hostitelů jsou ukryty v půdě. Parazitované larvy jsou ochromené, s vajíčkem nebo larvou na povrchu těla.

Dospělci se vyskytují od června do srpna. Za teplých slunných dnů jsou častí na květech nektarodárných rostlin. Samice vyhledávají larvy podle vibračních signálů a aktivně se za nimi prohrabávají. Po trvalém ochromení hostitele okolo něj vytvoří komůrku a nakladou na něj vajíčko. Larva žahalky žije na povrchu těla hostitele, kterého zkonzumuje do několika týdnů. V komůrce se kuklí a přezimuje do dalšího roku. V našich podmínkách vytvářejí jednu generaci.

Vyšší početnosti dosahují pouze v teplých oblastech jižní Moravy, kde jsou lokálně hojné na (leso)stepních lokalitách s dostatkem kvetoucích rostlin, např. ve vinicích s vysokou druhovou rozmanitostí. S ohledem na nízkou početnost patří mezi doplňkové parazitoidy škůdců. Z našich druhů je nejhojnější žahalka žlutá (Scolia hirta), lokálně početná může být i žahalka šestiskvrnná (Scolia sexmaculata).

K. Holý, VÚRV