Rostlinolékařský portál

Predátoři nebo parazitoidi plžů a jejich vajíček, méně často i vodních mlžů.

Zdravá, heterogenní krajina s dostatkem mikrostanovišť a kvetoucích rostlin poskytujících potravu dospělcům. Dospělci jsou hojnější na stinných stanovištích (remízky, živé ploty aj.). Upřednostnit selektivní pesticidy v době výskytu dospělců, kteří jsou nejcitlivějším vývojovým stádiem k insekticidům (při pohybu na rostlinách přijdou do styku s postřikem).

Drobné až středně velké druhy (2–14 mm), většinou žlutohnědé, vzácněji až šedočerné či kovově modře zbarvené. Křídla čirá nebo s různě intenzivní tmavou kresbou. Štětiny za temenem jsou vždy rozbíhavé. Larvy jsou apodní, acefalní. 
V ČR 78 druhů, v Evropě 142.

U škodlivých druhů slimáků je v počátku napadení bezpříznakové, v pozdější fázi je hostitel znehybněn.

Je odlišný v závislosti na druhu. Většina vláhomilek jsou vícegenerační druhy přezimující v pupáriu. Dospělci se živí nektarem nebo olizují rozkládající se těla živočichů včetně uhynulých plžů. Samice vláhomilky vroubené (Tetanocera elata) klade vajíčka do míst, kde očekává výskyt slimáčků. Většina larev zůstává po vylíhnutí na místě a čeká na prolézajícího slimáčka, do jehož těla pronikne, část larev aktivně vyhledává hostitele nebo kombinuje aktivní a vyčkávací strategii. V počátcích zůstává hostitel aktivní, ale larva vláhomilky rychle roste a po dosažení 3. instaru vstříkne do hostitele toxin slinných žláz, který jej ochromí a larva jej postupně zahubí. Poté přechází do predační fáze a hledá další slimáčky. Jedna larva během vývoje zahubí několik slimáčků. Kuklí se v blízkosti hostitele. Dospělci se vyskytují od jara do podzimu.

Většina vláhomilek napadá vodní nebo vlhkomilné druhy plžů bez hospodářského významu. Slimáčky a plzáky poškozující zemědělské kultury redukuje pouze několik druhů, z nichž nejvýznamnější patří do rodů Tetanocera a Euthycera. Vláhomilky preferují vlhčí, zastíněná stanoviště, proto se uplatňují spíše v redukci početnosti škůdců v okolí polí a na souvratích.

K. Holý, VÚRV