Rostlinolékařský portál

Luskoviny a mnoho dalších pěstovaných i divoce rostoucích rostlin.

Sklerocia jsou černé útvary nepravidelného tvaru, tvořené hustě nahloučeným a propleteným myceliem, 2–5 x 10 mm velké. Tvar a velikost sklerocií závisí na substrátu, kde se tvoří. Vřecka jsou kyjovitá s osmi bezbarvými, jednobuněčnými, podlouhlými askosporami o velikosti 9–13 x 4–6,5 µm. 

Příznaky onemocněníse objevují zpravidla ve 2. polovině vegetace. Na stoncích se objevují světle šedohnědé skvrny, které se postupně rozšiřují. U klíčních rostlin dochází k přerušení cévních svazků, které se projevuje odumíráním. Při déletrvajícícm vlhku se se na skvrnách objevuje bílé mycelium a posléze i sklerocia. Mycelium prorůstá stonkem a dochází k vadnutí celých rostlin nebo předčasného zasychání.

Sklerocia na jaře klíčí a mycelium infikuje hostitelské rostliny. Primární infekce je způsobena myceliovým vláknem vyrůstajícím ze sklerocií, která se nacházejí na povrchu nebo těsně pod povrchem půdy. Ze sklerocií mohou vyrůstat i plodnice – apothecia, ve kterých se tvoří vřecka a askospory. Ty jsou aktivně uvolňovány a roznášeny větrem. K uvolňování askospor a následnému vyklíčení a proniknutí do rostliny dochází při teplotě 15–20 °C a vlhkosti vzduchu 80–90 %.

Zdrojem infekce jsou sklerocia, která se tvoří na vzdušných hyfách v dutinách hostitelské rostliny (v dutých stoncích), v půdě zachovávají životnost 10 a více let. Zdrojem infekce může být i osivo kontaminované sklerocii.

Napadené rostliny vadnou a předčasně odumírají. Ztráta na výnosu se zpravidla pohybuje mezi 10–20 %.

Snížení výskytu sklerocií v půdě prostřednictvím: 

• Pravidelná orba.
• Střídání plodin (fazol odstup v osevním sledu 4–5 let).
• Volba odolných odrůd.
• Vysévání zdravého osiva.
• Optimální hustota porostu.
• Vyrovnaná výživa rostlin.

Z nechemických variant jsou prokázány účinky přípravků na bázi antagonistických hub Coniothyrium spp., Clonostachys spp. nebo Trichoderma spp., z bakterií např. rod Bacillus spp. nebo Pseudomonas spp. 
Přípravky se aplikují zpravidla preventivně před výsadbou sazenic do půdy nebo namáčením kořenů do roztoku přípravku. Některé z nich lze použít i v době výskytu prvních příznaků. Ošetření je nutné opakovat podle potřeby v rozestupu několika dní.

Chemické ošetření v době výskytu bývá již neúčinné. Je nutné použít přípravků se systémovým účinkem. Samostatné ošetření proti této chorobě se zpravidla neprovádí, ošetření bývá spojeno s ošetřením proti plísni. Ošetření je nutné provádět preventivně před květem nebo na počátku kvetení.

Antirezistentní strategií je používání přípravků s různými účinnými látkami a mechanizmy účinku.

Účinnost ochrany hodnotíme srovnáním s kontrolní neošetřenou variantou.

Víchová, J. Choroby luskovin. Šedá a bílá hniloba luskovin. Agromanuál, 2024, 19, 9/10, 20. ISSN 1801-7673