Rostlinolékařský portál

Brukvovité a další rostliny.

První příznaky jsou pozorovány na listech, kdy dochází k podélnému žloutnutí nejstarších listů zpravidla v době květu a tvorby šešulí. Při podrobnější prohlídce rostliny jsou znatelné podélné nažloutlé skvrny na stoncích. Listy vyrůstající v místě žloutnutí stonků jsou z jedné poloviny po délce žluté. Stonek není na řezu kulatý. V místě napadení je stonek zbarven tmavošedě až černě, stejně tak kořeny, které nejsou bohatě větveny. Později lze epidermis stonku v pruzích odtrhnout. Šedavé zabarvení stonku může v extrémních případech pokračovat až do šešulí. Za suchého počasí i při dostatku půdní vláhy jsou rostliny za dne zavadlé v důsledku omezeného přísunu vody. Během odumírání rostlin dochází ke tvorbě drobných černých mikrosklerocií. Rostliny nouzově dozrávají a podle okolností předčasně poléhají. Napadené rostliny lze lehce vytáhnout z půdy.

Příznaky choroby je možné zaměnit s příznaky napadení na listech patogenem B. cinerea; na lodyze patogeny Phoma lingam, Botrytis cinerea, Pseudocercosporella capsellae; na šešulích s patogenem Sclerotinia sclerotiorum. Pro patogen V. longisporum jsou typické žlutavé skvrny po celé délce stonku, starší pletivo se v místě napadení trhá a pod pokožkou jsou zřetelná drobná černá mikrosklerocia. Rozlišení příznaků na stoncích a kořenech od fomového černání stonku řepky je obtížné. K upřesnění detekce je možné použít molekulární metody např. PCR.

Zdrojem infekce jsou osivo, mikrosklerocia v půdě a infikované posklizňové zbytky. Patogen infikuje řepku přes kořeny a šíří se akropetálně v celé rostlině. Suché a teplé počasí podporuje napadení, výskyt především na lehčích půdách.

Původce nouzového dozrávání (předčasného odumírání) rostlin. Choroba s rostoucím významem v ČR.

• Výběr odolné odrůdy.
• Vyrovnaná výživa.
• V případě zamoření půd setí řepky v agrotechnickém termínu (nesít před termínem).
• Podpora přirozené biodiverzity v půdě a antagonistických vztazích jednotlivých organismů.