Rostlinolékařský portál

Jednoleté nebo ozimé byliny, Hlavní kořen netloustnoucí, avšak často velmi bohatě větvený, (zejména v kyprých hlubokých půdách), 20–30(–80) cm dlouhý. Lodyhy přímé, ± jednoduché až bohatě větvené, (5-)30-70(-90) cm vysoké, zejména pod uzlinami přitiskle až šikmo odstále dlouze chlupaté. Nejdolejší listy úzce obkopinaté, za květu zaschlé, střední a horní lodyžní listy čárkovité až úzce podlouhlé nebo ± velmi úzce trojúhelníkovité, většinou 3–8(–10) cm dlouhé, 2–8 mm široké (v květenství přecházející v listeny ) špičaté, zvláště při bázi rubu listu, dlouze chlupaté. Květy ve volném chudokvětém vijanu, řidčeji jednotlivé terminální (u rostlin z extrémních podmínek) , dlouze stopkaté, kalich 10žilný, trubka zprvu v obrysu ± podlouhlá, později podlouhle baňkovitá až eliptická, 13,18 mm dlouhá, kožovitá, tuhá, cípy čárkovité až čárkovité kopinaté, nebo úzce podlouhlé až trojúhelníkovité, bylinné, měkké, za květu obvykle delší než čepele korunních lístků i kališní trubka, za květu a při dozrávání plodů nejprve rozestálé, později k sobě přitisklé a odlamující se (často za plodu prodloužené - až 5 cm dlouhé), čepel korunních lístků obvejčitá nebo klínovitá, celistvá až mělce vykrojená (10–)15–27 mm dlouhá, nachově fialová, na bázi s tmavšími proužky, vzácně bílá; pakorunka chybí, nehet se 2 podélnými lištami na vnitřní straně. Plody tobolky vejcovité až elipsoidní, 14–18 mm dlouhé. Semena (2,4–)2,8–3,5 mm v průměru, osemení se špičatými hrbolky, tmavohnědé až černohnědé. 
Kvete (VI–)VI–VIII)–IX).

Kdysi hojný až obecně se vyskytující plevelný druh (obilná pole: jařiny i ozimy (žito, oves), méně často směsky nebo len a ruderální místa). V současné době se objevuje jen vzácně, výskyt je náhodný a má přechodný charakter, výskyt většinou jednotlivý. 
Původem východomediteránní druh (Přední Asie), který jako archeofyt a později neofyt pronikl do celé Evropy, V současné době se vyskytuje především v oblastech s méně vyspělým zemědělstvím, kde není dostatečně čištěno osivo. Nebo dokonalá podmítka. Semena obsahují toxické glykosidy, které v minulosti způsobily otravy lidí i dobytka, v dnešní době vzhledem k vzácnosti druhu a zdokonalení agrotechniky nepřicházejí v úvahu.
Koukol polní patří ke kriticky ohroženým druhům naší květeny.

U nás byl dříve velice hojným polním plevelem, který byl kromě horských oblastí rozšířen po celém území, dnes patří k našim nejohroženějším rostlinám.