Rostlinolékařský portál

Monofágní druh na mrkvi, divoké mrkvi a pravděpodobně dalších miříkovitých rostlinách. Nestřídá hostitelské rostliny.

Samička je dlouhá 1,5 až 1,8 mm, matně zelená, sifunkuli a chvostek jsou černé, tykadla a nohy žlutavé, s tmavými konci tykadel, stehen, holení a chodidly.

V důsledku sání na listech tyto zkadeřují, jsou zkroucené, zejména srdéčkové listy.

Přezimuje vajíčky na divoké mrkvi a na zbytcích mrkve.

Při silném výskytu mšice mrkvové dochází ke snížení výnosu kořene mrkve, u semenářských porostů mrkve se snižuje výnos semene.

Pro monitoring lze využít žluté misky nebo lepové desky.

Mšice mají velké množství přirozených nepřátel – pestřenky, slunéčkovití s mnoho druhů z řádu blanokřídlých (Hymenoptera). Zejména při slabém výskytu, který je však z hlediska přenosu virů také nebezpečný, je účinnost přirozených nepřátel vysoká. 
Při zjištění kolonií mšic je vhodné v závislosti na tom, zda jsou rostliny pěstovány v uzavřených nebo otevřených podmínkách využít přirozených nepřátel mšic, viz výše, nebo využít komerčně dostupných preparátů na bázi parazitoidů (Aphidius spp., Aphelinus sp., Praon sp.) nebo predátorů (Aphidoletes sp., Chrysopa sp. a Macrolophus spp.). V boji proti mšicím se dále se uplatňují přípravky na bázi entomopatogenních hub např. Lecanicillium spp. nebo Beauveria spp. V přírodě jsou mšice dále napadány houbami rodu Enthomopthorales. Aby byly přípravky na bázi hub účinné, je nutné zajistit dostatečnou vlhkost po aplikaci.Také výtažky rostlin z tabáku nebo citrusů vykazují aficidní účinky. Proti mšicím je možné využít též přípravky na bázi azadirachtinu. Ošetření je nutné opakovat a využít při aplikaci smáčedla, která narušují voskový povrch těla mšic.