Rostlinolékařský portál

Patogen napadá různé druhy fazolí (Phaseolus spp.), včetně fazolu obecného (P. vulgaris), fazolu šarlatového (P. coccineus) a fazolu měsíčního (P. lunatus). Vyskytuje na divokých i pěstovaných odrůdách těchto rostlin1.

Patogen se řadí mezi houby z oddělení Basidiomycota. Tato houba vytváří na listech, stoncích a luscích fazolu malé, hnědé kupky (uredia) letních výtrusů (uredospor), které se později mění na tmavohnědé zimní výtrusy (teliospory).

Příznaky napadení se projevují na všech nadzemních částech fazolu – na listech, stoncích a luscích, kde se tvoří světlé, drobné 1 až 2 mm velké, které se zvětšují a tvoří rezavě hnědé puchýřky.. Pletivo kolem těchto kupek žloutne. Silně napadené listy žloutnou, usychají a opadávají.

Uromyces appendiculatus je jednobytná rez. Přežívá teliosporami na posklizňových zbytcích, na jaře vyklíčí v bazidii a bazidiospory, které infikují klíčící rostliny. Posléze se na horní straně listů tvoří spermogonia se spermaciemi (žlutooranžové drobné puchýřky) a na spodní straně aecidia s aecidiosporami (žluté, zpočátku kulovité, po dozrání pohárkovité útvary). Spermogonia i aecidia většinou unikají naší pozornosti. Po infekci aeciosporami se na listech tvoří uredia. Uredospory se v porostu šíří větrem, během vegetace mají několik generací.

Rzivost fazolu může způsobit významné ztráty na výnosech, zejména v oblastech s vlhkým a chladným počasím během kvetení a tvorby lusků. V některých oblastech mohou ztráty přesáhnout 50 %.

• Pěstování a výběr odolných odrůd. 
• Časný výsev zdravého, certifikovaného osiva. 
• Zajištění rovnoměrné výživy. 
• Důkladná likvidace napadených zbytků rostlin. 
• Střídání plodin. 
• Udržování správných rozestupů.

• Fungicidní ošetření se většinou neprovádí.

Víchová, J. Choroby luskovin. Houbové choroby fazolu. Agromanuál, 2024, 19, 11–12, 25. ISSN 1801-7673