Rostlinolékařský portál

Patogen napadá především jehličnany. Mezi hlavní hostitelské rostliny se řadí smrky (Picea spp.), obzvláště smrk pichlavý (Picea pungens), dále pak smrk bílý (P. glauca) a smrk ztepilý (P. abies). Méně často může napadat i jiné druhy jehličnanů jako např.: borovice (Pinus spp.), jedle (Abies spp.), modřín (Larix spp.), douglaska (Pseudotsuga spp.) nebo sekvoj (Sequoia spp.).

Pyknidy jsou malé, kulovité až hruškovité útvary, které jsou černé nebo hnědé barvy o velikosti 50–95 µm a průměru 70–115 µm. Mají nepravidelný tvar, horní část je černá a spodní část je středně hnědá. Stěna pyknidy je tenká a složená z 1–2 vrstev kulovitých, silnostěnných buněk o průměru cca 8 µm. Konidie nejsou tvořeny v řetězcích, jsou hyalinní, hladké a tenkostěnné, o velikosti 5–10 x 3-5 µm. Mají elipsoidní až široce válcovitý tvar, nemají přepážky.

Patogena lze zaměnit s dalšími houbovými patogeny, které způsobují choroby jehlic. Pro přesnou diagnózu je často nutné provést laboratorní testy, které identifikují specifického patogena na základě morfologických a genetických znaků.

Zpočátku se na jehlicích objevují žluté skvrny, které se později na podzim a v zimě zbarvují do hněda až purpurova. Na infikovaných jehlicích se objevují malé černé tečky (pyknidy). Odumřelé jehlice předčasně během léta a podzimu opadávají. Jedním z příznaků napadení je také výrazné zúžení jehlic. Příznaky jsou patrné nejprve ve spodní části koruny a postupně, během 5–7 let se rozšíří na celou korunu. Pravděpodobnost napadení je vyšší u stromů starších 20 let.

Během vlhkého počasí se z piknydií infikovaných jehlic uvolňují spory houby (konidie), které se prostřednictvím větru a deště dostávají přes stomata nebo otevřené rány na nové jehlice. Po proniknutí do jehlic houba vytváří mycelium, které se šíří uvnitř jehlice. Po několika měsících růstu mycelia se na povrchu infikovaných jehlic začínají opětovně tvořit pyknidy se sporami a cyklus se opakuje. Celý proces od infekce až po uvolnění spor může trvat 12 až 18 měsíců.

Přenáší se infikovanými jehlicemi, větrem nebo závlahovou vodou.

Choroba může způsobit estetické a ekonomické škody, zejména v okrasných výsadbách smrků.

V Severní Americe se patogen běžně vyskytuje zejména na smrku pichlavém (Picea pungens) a smrku bílém (Picea glauca). V Evropě byla choroba zaznamenána na různých druzích smrků, včetně smrku ztepilého (Picea abies). 
V České republice se vyskytuje, přičemž je známá zejména ve vlhčích oblastech, kde může negativně ovlivnit smrkové porosty. Výskyt na borovicích u nás nebyl prozatím dokumentován.

• Výsadba odolnějších druhů jehličnanů. 
• Nevysazovat rostliny do stinného prostředí nebo těsných živých plotů. 
• Pravidelně kontrola stromů na přítomnost patogena. 
• Stresy prostředí, jako je sucho, hluboká výsadba a mechanické poškození kořenů, přispívají k větší míře závažnosti napadení. 
• Zajištění dobré cirkulaci vzduchu. Nepoužívat nadzemní postřikovače a nezalévat v noci. 
• Při infekci odstranění a likvidace všech infikovaných jehlic. 
• Dezinfekce nástrojů.

Chemická ochrana je účinná, pokud není napadení příliš silné. Aby se snížilo riziko opětovného napadení starších stromů, je zapotřebí průběžné ošetřování. Používají se preventivní fungicidní postřiky na bázi mědi, zejména během vlhkého počasí. Aplikace by měla být provedena na jaře, když se začínají objevovat nové jehlice a opakuje se dle potřeby.

Z. Šlégrová, ÚKZÚZ